Kdyby vám to nikdy nikdo neřekl, věřili (věděli) byste, že žijete na Kouli? Já jsem o tom jako dítě nikdy nepřemýšlel. Nikdy mě to nenapadlo. Vnímal jsem Svět jako něco tajuplně zajímavého, co nikde nekončí. O nějakém začátku jsem také vůbec nepřemýšlel. Myslel jsem si, že žiju ve Snu – tedy ne nehmotném, ale „tom druhém“.
Aby si člověk opravdu konkrétně, „hmatatelně fyzicky“ uvědomoval, že žije na povrchu Koule, musel by měřit přinejmenším několik stovek metrů, ne-li víc. Jenže v průměru neměří ani dva metry…
A to zdaleka není to jediné.
Autentické Jsoucno není ani duchovní, ani vědecké (fyzikální) – je MAGICKÉ, mysteriózní, jak níže vysvětlím.
To, že na Zemi existuje institucionalizované náboženství, uměle vytvořená právnická osoba, monetární systém, byrokracie, politika, vojenství, farmaceutický průmysl apod., je důsledkem převládající masové víry v racionální a spirituální způsob chápání, potlačující a vytlačující vše, co je nám od narození (a od stvoření) vlastní: nespoutaná hravost, snění, fantazie, tvořivá bláznivá „nesmyslnost“…
Pokud jde o autentické Bytí, žijeme ve velkém Neznámu, Záhadnu, Prapodivnu…
Více jak 99 % možností existuje trvale ve sféře Nehmotna, sféře Fantazie. Vůbec nezáleží na tom, kolik se toho reálně projeví; z pomyslného koláče Nekonečna se ve skutečnosti nikdy nic neukrojí: vždy existuje další možnost, potažmo možnost nekonečného dělení a tedy i násobení. Nikdy nelze s jistotou předvídat, jaký další typ reality vznikne, jaká další myšlenka někoho napadne.
Fantazie má status multi2Rozměrna, status živé Plochy.
Ze vztahu mezi energetickým (duchovním) a fantastickým (mentálním) aspektem Vědomí plyne SURREÁLNOST Jsoucna.
Pokud jde o fyzický svět typu Hvězda či Planeta (zde konkrétně Země), v podvědomé představě, v Mysli, žijeme na fantastické Zeměploše (či dokonce Nikde). Fyzikálně to sice přibližně je Koule, my ale existujeme v Surrealitě; i když se tomu takzvané racionální či spirituální myšlení vzpírá, metafyzično dalekosáhle přesahuje nějakou takzvanou duchovnost či exaktní vědu. Všechno to je o alchymii, okultizmu, magii, víře jako takové. Je to o uměleckém způsobu chápání. Proč asi existuje erotično nebo smysl pro humor? Proč je láska tak „šílená“?
ZAJÍMAVÉ (BLÁZNIVÉ) ODKAZY
Fyzicky nežijeme ani na Plochozemi, ani uvnitř duté Země, ale na povrchu Zeměkoule. Jde však o to, že žijeme v první řadě nefyzicky, surreálně, fantasticky – pohádkově…
Placatá Zeměkoule?! No a co!?
Poměrově miniaturní, fyzická bytost žije na gigantické skoro Kouli (kterýžto fakt smysly neregistruje), kdo se ale pokládá za fyzickou bytost? Biorobot s levo-hemisférickým myšlením. Někteří věřící pro změnu žijí fyzicky na Ploše a jde o pravo-hemisférický blud, totéž z opačné strany. Uvědomění je vždy pravo-levo-hemisférické. Na sociálních sítích kolují citáty jako ten Einsteinův „Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane kamkoliv.“ – že by to tak mohlo být i reálně, už nikdo radši nechce chápat. Nejspíš aby nebyl za blázna, kterým ale stejně je tím druhým způsobem.
Autentické Jsoucno jako plynulý, spojitý, nerozdělený – neduální (a v základu nelokální) Celek se řídí zákony „komiksové fyziky“! Jinak vždy dochází ke fragmentaci, digitalizaci Stvoření a vzniku Antisvěta, na kterém nežijí Živí, ale Neživí s mechanickým myšlením: existopati, spirituálboti…
A ta největší perla na závěr: na éterické – duchovní úrovni existuje skutečně Zeměplocha (Plochozemě), což dokládá, že Božské Vševědomí je silně spojené s Fantazií, a na úrovni astrální existuje vlnově-časoprostorový Zeměvír, který se částicově zaostří a konkrétně vyjádří podle osobního a skupinového přesvědčení.
PARADOX NON PLUS ULTRA
Občas se v některých mých textech vyskytuje zdánlivě nesmiřitelný rozpor v používání výrazů typu nebeský – pekelný (Nebe – Peklo).
Základ Věčnosti/Hyperprostoru tvoří Druhá pradimenze neboli Pra2D, což je nekonečná plocha Fantazie a vír (potenciál) Energie v jednom. Zároveň platí, že zřídelní Mysl/Astrál reflektuje sebe sama směrem dovnitř jako Srdce a duchovní energii (Éter) a směrem ven jako Myšlenky/Fantazii a dále Paměť a případně fyzickou hmotu a Tělo (Příroda).
Latentní pohyb dovnitř, Cit (dostředivost), nemůže neexistovat – Život je zpětnou vazbou prožitku -, což se zároveň zrcadlí jako dosud neaktivní, avšak přítomná Vůle (odstředivost). Mysl/Astrál je potenciálem všemožnosti neboli všezahrnujícím výčtem s nulovým součtem, což není nic jiného než Peklo s nehmotným statusem (pohádkové, fantastické, komiksové). Reálné éterické Nebe/Světlo „žije“ (kromě Lásky) z nereálného astrálního Pekla/Temnoty, což se nekonečně vzájemně zrcadlí, což lze chápat i tak, že ve Vědomí to je zrcadlově. Jinak řečeno, v NE/Dualitě není mezi Nebem a Peklem rozdíl, existuje jedno uvnitř druhého, zatímco v Dualitě je onen rozdíl úmyslně i nevědomě podporován; podle toho si lze udělat představu, kdo/co je pravý Bůh.
Pokud mám niterně nebeský charakter a věřím v placaté Zeměpeklo, protože to je zábavné, není můj problém, když v tom nějaký stoupenec ortodoxní víry nebo rigidního náboženství hledá postranní úmysl.
Iterace vztahu mezi pomyslným prostorem a pohybem implikuje princip Zvuk & Znak neboli SLOVO, které může být i telepatické (fyzicky neslyšitelná, nadzvuková, nadsvětelná, myšlenková vibrace). Slovo GLOBE skrývá anagram EL BOG, obojí v nějaké řeči znamená BŮH. Dvakrát Bůh koresponduje jak se dvourozměrností (Plochou), tak se sílou (X2). Stejně tak Slovo existuje jak v abstraktním, tak konkrétním smyslu.
