Zdravím vás, budoucí velmistři. Takto většinou, v poslední době, zahajuje na YouTube budoucí mistr světa Hans Niemann (GM 2700+). Jmenovitě to již nějaký čas slibuje provozovateli kanálu GothamChess, Levy Rozmanovi (IM 2300+). Že mu jako poradí, jak na to.
Levy Rozman & Hans Niemann.
GothamChess má neuvěřitelnou sledovanost, zcela nad mé chápání. Více jak 5 a půl miliónu odběratelů na YouTube. Podle některých názorů jde o nejlepší internetový šachový kanál všech dob. To už nechápu vůbec.
Snaha zavděčit se kolektivnímu šachistovi… Je to hrozné, ale stále to funguje. Nevím, zda to je tou komedií – šachový komentátor a učitel Levy vystupuje v jakési roli, k tomu ta obrýlená vizáž, jako by vypadl odněkud z neexistujícího století… Nebo zda to je tím geniálně zvoleným názvem, podle Gotham City (domov komiksového Batmana)… Velmistrovský titul už klepe na dveře.
Existuje spousta inteligentních jedinců, kteří hrajou šachy jako čuňata. Někdy se tito průměrní až podprůměrní hráči, ale jinak silně inteligentní jedinci podivují: „Jak tohle hovado může být šachový velmistr?“
Odpověď lze odhalit pozorováním. V případě některých hráčů mozek veškerou inteligenci spotřebuje šachováním. Mimo šachovnici už to je horší.
Není vyloučeno, že před vtělením někteří jedinci nejprve upíšou duši nějaké záhrobní upírské entitě, která jim pak vdechne talent, což má nějaké další vedlejší účinky.
Postrádáš-li schopnost relativně správně počítat varianty v originálních pozicích, i kdyby ses stavěl na hlavu, velmistrem se nikdy nestaneš (tedy pokud si to nějak nezařídíš jinou cestou, jako někteří šachmatisti v rusky mluvících zemích).
Někteří hráči o sobě rádi tvrdí, že jsou „intuitivní“, řídí se citem a že propočet není všechno. Géniové jako Capablanca nebo Karpov určitě všechno jen odhadovali, tak dlouho, dokud jim nenarazili věnec na krk…
Někteří silní šachisté podvědomě pokládají určitou míru schopnosti počítat varianty za samozřejmou, což je velký omyl. Řadový šachista má všechno jen naučené a jakmile se dostane do neznámých vod, nevidí ani dva tahy dopředu.
Hráči, kteří hrají věčně okresní přebor, stále opakují tytéž chyby a neexistuje jediná partie, ve které by něco spočítali. Připomíná to hod kostkou. Sehrají zahájení, následuje fáze „tahů a potahů“ a pak někdo něco nastaví nebo se podepíše remíza. Nejlepší je takto strávit celou neděli – jet ráno dvě hodiny autem někam do prdele, pak tři nebo čtyři hodiny „hrát šachy“, jít do hospody a v pondělí, ještě celý zpitomělý, hurá „do háku“. Možná věčné zatracení opravdu existuje.
Osciluje-li po celý tvůj mešuge šachový život tvůj rating v rozmezí dejme tomu 1700 – 1900, pravděpodobnost, že to dotáhneš na velmistra, je zhruba stejná jako pravděpodobnost, že se morče naučí pravidla. Na druhou stranu morče je roztomilé. Měl by sis z něj vzít příklad a hodit na šachy bobek.
Profesor Nomorechess si prostě jen tak lebedí.
