Představte si pomyslnou živou šachovou partii na pomyslné převrácené šachovnici. Jak bílé, tak černé figury existují jen v představě (udržované v existenci vírou v to) a slouží jako loutky šedé strany, která se jak král prochází majestátně nahoře – i když vlastně dole. Podobní upířím stínům, jednou za čas „šedí muži“ infiltrují obě strany, bílou i černou, a oběma vymyjí mozek… Má to podivuhodně všeobecnou využitelnost a tisíce let trik nikdo neprohlédl. Tedy prohlédl… Občas se zde objeví nějaký ten Bobby Fischer, Óšó, Mark Twain nebo Michael Ende. Existují stovky moudrých citátů či poučných pohádek. A to ani nemluvím o zázraku Přírody. Lidská blbost je ale asi opravdu nekonečná.
Spousta lidí věří v boj mezi dobrem a zlem, mezi duchovním světlem a duchovní temnotou, mezi božskými a padlými bytostmi. Spousta těch spíše hmotně založených dokonce žije v domnění, že budou vždycky vládnout ti špatní.
Narazil jsem na myšlenku, nebo jsem k tomu sám zčásti dospěl, že ve skutečnosti se to děje mezi pravdou a lží, že se to neděje v rámci dualitního konfliktu, ale v rámci pochopení. Toto je první krok směrem ven z duality. Jednota pouze hraje hru na dualitu, protože nic jiného nežli „hrát šachy“ nelze dělat.
Jde o pocitovou jednotu a mentální dualitu zároveň, přičemž to první má bezpodmínečně přednost. Já je úplné pouze tehdy, když je niterně samo sebou a zároveň hraje hru na svůj opak, což je nicméně založené na iluzi (která je paradoxně tvořená z něčeho reálného). Logicky tedy existuje další krok ven z bludného kruhu. Jelikož to nemůže nezahrnovat hru, pojem pravda je příliš, možná až chorobně vážný – vždyť si také všimněte, jak ten „boj za pravdu“ vypadá: je to samé nesmyslné utrpení, zatímco lež (či zlo) se směje, užívá si a těší se na další zápas, jelikož dobře ví, že vítězství pravdy dosud bylo pokaždé vždy jen dočasné.
„Vítězství pravdy“, když se na to podíváme z nezúčastněného nadhledu, je vtip; je to totéž jako věřit, že vyhrají vždy bílé figury. Už samotný základ všeho, pomyslný prostor a pohyb v jednom, znamená, že vše funguje na principu „dva v jednom“ (který zároveň hraje hru na „jedno proti druhému“). Možná existuje pravda v neprojeveném, pasivním stavu, ne však ve stavu aktivním, v interaktivní realitě – přičemž je jasné, že věčný klid bez akce a tvoření není žádný skutečný Život (figurky jsou stále v základním postavení a my na to jen užasle zíráme).
Toto bude také znít jako vtip: to, co je skutečně pravdivé, je Pravdolež. A to, co obsahuje nejvyšší stupeň lživosti, je Polopravda. Jakákoliv takzvaná pravda je vždy polopravdivá a je založená na „vím“ a na „Já jsem Někdo“. Avšak, je-li něco skutečně pravdivé, připouští a možná i přímo vychází to z „nevím“ a z „Já je Nikdo“ (beztvaré Bytí pouze hraje hru na něco a vypadá jako někdo).
Nevím zahrnuje vím, nikdo implikuje někoho. Jinak jde o realitu naruby, vzhůru nohama.
Nejzazší „dva v jednom“ existuje jako absolutní Láska/Existence a absolutní Zlo/Neexistence v jednom, což se reálně a prakticky projevuje jako Láska & Temnohra. Když se jako střed všeho bere pouze Láska samotná, končí to stejně jako v případě pravdy (či dobra). Jakmile vůbec existuje nějaký daný existující střed všeho, neexistuje svobodná vůle; možnost volby mezi daností a – v podstatě – nemožností se rozhodnout je nesmysl, nikoliv svoboda, je to vydírání, parazitizmus, otroctví (je to jako zlý vtip).
Zní to napohled šíleně, excentricky na maximální míru, ale funguje to takto: právě to nejvíc nenáviděné (nepochopené?) Zlo je neexistujícím, nehmotným absolutním středem všeho. Něco nereálného, bez vlastní vůle, bez sebeuvědomění. Vůle a uvědomění je plně na naší straně. Lze tomu perfektně říkat Bezezlo, neboť přesně tím to je. Pravé Bytí je (věčně tvořeným a měnícím se) všeopakem Zla. Zlo jako námět je zcela klíčové, jinak se objeví jako záměr. To, o čem je zde psáno, je podstatou nefalšovaného satanizmu.
Možná není náhodná podobnost výrazů zlo a z10 (z jedniček a nul). V angličtině s tím může souviset zrcadlové evil – live.
Zajímavý je rovněž rozbor latinského chrysus (zlato); co když z toho Christus dělá „zla to“…? Co když je to právě kristovské Vědomí, co znamená neexistenci svobodné vůle, respektive stínovou „svobodnou vůli“, to snad vůbec nejhorší, co může existovat, a co nevyhnutelně provokuje existenci Vědomí antikristovského?
Kde není živá inteligence, je inteligence mrtvá a vzniká umělá. Holy shit.