Chápu-li to správně, Bůh někdy zasahuje přímo jako Ježíš, jak se to stalo někdejší juniorské vicemistryni světa Gažíkové (🔗 Chcela som skočiť z útesu, no Ježiš ma zachránil), zatímco jindy na sebevrahy zvysoka kašle (🔗 „I was pushed to the edge“ — David Navara vs Kramnik | Podcast) a svobodná vůle nehraje žádnou roli (🔗 Prečo aj kresťania môžu skončiť v pekle?). Křesťané jsou prostě jen figurky na šachovnici božské zvůle a svévole. Když už ne ostatní, aspoň šachisté by mohli dospět k logickému závěru: křesťanství nemá se skutečným Božstvím (Moudrostí, Spravedlností) nic společného.
Je-li něco pro křesťanství typické, je to psychické vydírání a vyhrožování, manipulace, která se tváří jako dobro. Šachisté v daném ohledu nejsou výjimkou. Existuje dokonce termín Checkerboard Mutation (související s ukřižováním Krista).
Ve známém českém Tajemství Amenti to autor překládá jako Šachová mutace. Jenže checkerboard je šachovnice a checkers je dáma a nejde tady o šachy, ale o tu strojovou kostkovanou černobílost (která ve skutečném Životě vůbec neexistuje). Popravčí nástroj kříž je síť krychle v projekci 3D. Například i nový Jeruzalém (potažmo „nové nebe a nová země“) má tvar krychle.
„Nevěřte ničemu, co slyšíte a jen polovině toho, co vidíte.“ (E. A. Poe)
63+1.NET
FIRSTPOST
KAUZA KRAMNIK 🤜🤛 NAVARA
ROZHOVOR S NAVAROU (2011)
Komentář: to je svatá pravda. Někdo, kdo neexistuje, asi sotva může hrát šachy. Šachy (šatrandž) koneckonců stvořil jediný skutečný Bůh – Já (jakožto aktivní tvořivá inteligence My – Bohyně/Přírody/Univerza), viz přesmyčka SHATRANJ / SATAN HR(a) J(e).
Kramnik vs. Navara, šachová olympiáda 2010.
KRAMNIK vs. NAVARA
„Jestliže trpím, celý svět se o tom musí dozvědět, litovat mě a uvědomit si, jak za nic nemůžu.“ – představte si, že by se takhle choval každý. Bůh obětoval svého jediného syna, jelikož to Nestvořené je tak choré a blbé, že nemá jinou možnost, než to Stvořené duševně mučit a okrádat o svobodnou vůli.
Křesťan si o sobě myslí, že je výrobek Pána Boha, na jehož axiomatičnost je zakázáno se dotazovat, tudíž to z principu nemá v hlavě v pořádku. Normální člověk je Bytost, která nakládá s Věcmi; křesťan je Věc, která nakládá s Bytostmi.
„Bible neboli Písmo svaté, tento soubor různých židovských starověkých textů, je mimořádně odporná kniha. Je přímo k zblití ji číst. Je to kniha natolik zvrácená, úchylná a choromyslná, že se jí v těchto vlastnostech vyrovná jen máloco, snad jen jiné nábožné knihy.“
— Bible
Doporučuji studovat stoicizmus nebo si poslechnout Čtyři dohody v podání Jaroslava Duška.
Sice to není úplně k tématu, ale všechno souvisí se vším:
„Lidem vládnou politici, protože lidé mají radši lži. (Vladimir Kramnik) Šachová politika není jiná.
(…) Lidé nadávají na zkorumpované politiky a sami jsou přitom vnitřně zkorumpovaní: trpí sebeklamem, věří v bludy a obelhávají jak sebe sama, tak sebe navzájem. Může nečestným a neupřímným (kteří celý život jenom hrají divadlo) vládnout někdo čestný a upřímný?
(…) Totalitní médium poznáte podle toho, že se tam nesmí kritizovat a vyjadřovat (samozřejmě bez evidentních zlých záměrů) jiný názor. Umělý, mrtvý život je vždy jednostranný a jednosměrný.
Naštěstí vždy existují Černé ovce…
(…) Kramnik se ještě vyjadřuje dost kulantně, já bych tak zdrženlivý nebyl. Ať už jde o běžné lidi nebo šachisty, opravdu jen naprosté přitroublo může milovat nekonečné sebeobelhávání, hrát věčnou sociální komedii (které se říká „slušnost“ či „dobro“ ) a současně se užasle divit, jak to je, kurva, možné, že už si zase ti šmejdi (kteří umí jen jedno, mlít celý den pantem) zvýšili platy?!“
Entita kolektivního Nevědomí se projevuje podobně jako upírská počítačová inteligence. Lze ji vystihnout slovem Časožrout, jak to skvěle popsal Michael Ende ve svém díle Děvčátko Momo a ukradený čas.
Pokud Já nenaplňuje SVOU pravou Vůli, žije ve stínovém čase; má svůj mentální (logický) a svůj emoční (světlý) aspekt, avšak to, co toto Já tvoří, jiskra či plamen Života, jako by bylo uspané nebo úplně zhasnuté. Je to jako věřit ve Světlo a popírat Oheň, který toto Světlo vydává (a jenž byl zažehnut v prázdnotě Tmy). Duchovní Oheň, sjednocená světlotemná Prasíla (či takzvaná Hadí síla), souvisí s pravolevohemisférickou mozkovou interakcí, vytvářející iluzi paměťového Já, což však není naše skutečná totožnost (je to Hráč, představa Já); je-li interakce nějak uměle narušena nebo přerušena a jedinec tím pádem věří v dualitu Světla a Temnoty, vnímá jako skutečnou onu iluzi Hráče, čímž se stává Figurkou na pomyslné šachovnici kolektivního Nevědomí (které postrádá duchovní jiskru).
Upír „Já jsem toto Jméno, Já jsem toto Tělo“ je jako dvourozměrná logická pijavice přisátá na pulzujícím srdci Fantazie, které se meze nekladou.