Aby měl Život smysl, musí především mít hlavu a patu. Nemůžu si jen tak dělat, co chci, bez následků. Zákon akce a reakce či zákon zachování (přeměny) energie platí jak na fyzikální úrovni, tak na metafyzické. Spravedlivé to může být pouze v případě, že naše podstata je věčná; vnější bytost je jen Hráč, prostředek.
Individualizovaná podstata, které můžeme říkat například Duše, je vytvořená z podstaty univerzální: přirovnáme-li beztvaré Absolutno (VšeMy – VšeJá) k Tichu, potom každá Duše je jedinečnou Písní onoho Absolutního a jelikož Tvor rovná se Tvar, ve skutečnosti Duši je věčný Život sice bytostně vlastní, ale rozhodně to neznamená, že když někdo dlouhodobě žije v rozporu s autentickými, samovyplývajícími vlastnostmi Bytí, že se Duše na úrovni osobní Existence nemůže rozplynout (a pravděpodobně – nad rámec Času – začít znovu, „jako by žádné předtím neexistovalo“).
Život má ten nejhlubší možný smysl.
Obecně vyplývá z principu Láska & Temnohra, který nepopírá Zlo a zároveň přirozeně zabraňuje jeho reálné manifestaci. Jde o jedinou dokonalou možnost a všechno ostatní je jen sebeklam a parodie, ať už si na sebe bere třeba masku nejsvětějšího Božství.
V organizační rovině smysl Života vyplývá z prožívání a zhmotňování Fantazie. Tím se tvoří Paměť a v kulminačních fázích časových Cyklů vznikají stále nové a nové paměťové Archetypy a související Kultury a Talenty – Elementy.
Nikdo předem neví, co dalšího se objeví; je to nekonečné Dobrodružství…