ČÁST 1.
Duchovní, energetické a magické tvůrčí schopnosti Mysli/Ducha jsou nepředstavitelné; na nám stěží pochopitelné úrovni stojí za existencí například slona nebo papouška, oplývá jimi však i člověk. Každý z nás je původně v podstatě kouzelník. Za jistých okolností, je-li to „dopuštěno“, může Magie fungovat i obráceně: začarovávat, zaklínat, ba dokonce proklínat. To, jak lidé na Zemi žijí, je toho zjevnou ukázkou a odstrašujícím příkladem.
DOPORUČENÉ
Je fascinující sledovat idioty, jak se posmívají tvrzení, že byli z roztomilých, úžasných dětí, nádherně vnitřně svobodných bytostí, „vzdělávacím systémem“ proměněni v bezduché baterie, pouhé otroky v Matrixu – to skutečně může nechápat a nevidět jen někdo, kdo nemá mozek v hlavě.
Zřejmě existuje nějaká nadkritická hranice blbosti, za kterou už je snaha cokoliv vysvětlit podobně úspěšná jako do opice ze zoo hustit teorii relativity.
Matrixová zombie si svého otroctví nevšimne, ani když do ní ten nejpodezřelejší farmaceutický koncern (jako do pokusného králíka) vráží injekce se kdovíčím, přestože jí vůbec nic není. Nepřijde jí divné ani to, že ti, co se mají na Zemi nejlíp, mají těžké miliardy, aniž hnou prstem (ale to, že jen mačkají enter a naskakuje jim konto, je „konspirační teorie“, zatímco úroky z hovna, daně, dluhový systém a pojištění je „realita“).
Rodina, pracovní týden, úřady, politika, televize, kostel, sportovní klub, hospoda, mobil, internet – „to je život“.
Koťátka, vůně květin, východ slunce, kokrhání kohouta, šumění lesa, zurčení potoka… Sny, fantazie… Za to si nic nekoupíš.
I dnes jsou mořské pláže, tropické ovoce a některá úžasná zvířata (a vlastně všechno, co není jedovaté nebo parazitické a nefunguje v systému lovec – kořist) připomínkou toho, že byl kdysi na Zemi ráj…
ČÁST 2.
To, co lze chápat jako věčnou Prapodstatu, lze přirovnat k absolutnímu Kniha Já, což má dokonale univerzální platnost. Tento „všude a nikde“ absolutní Střed všeho tvoří jednak étericko-astrálně-fyzickou Přírodu a jednak vesmír Příběhů (vysvětlování by bylo zbytečně dlouhé a složité). Pokud nějaký Svět žije životem čísel, znamená to, že je Příběhem požírán.
Takovýto Antisvět končí nakonec hrůzostrašným scénářem: v rámci globální Bílé sekty vznikne superinteligentní umělá inteligence, zprostředkující sofistikované klonování lidských jedinců, načež i ten nejstrašnější horor je proti tomu křesťanské shromáždění. Sice některé výrazy opravdu nemám rád a většinou je nepoužívám, tady ale udělám výjimku: vraždění, mučení, znásilňování, hromady mrtvol zakopaných ve sklepě, mezi nimi i důvěrně známé obličeje (a to ani nevíš jistě, jestli je to opravdu mrtvé). Agónie děsu a hrůzy. Nejvýstižnější metaforou je pohřbení Lásky zaživa. Pro nezúčastněného pozorovatele to má samozřejmě i svou humornou stránku – čím hůř, tím líp. Příběh chce ŽÍT. Příběh nezajímá, zda to je skutečné nebo vymyšlené, pozitivní nebo negativní.
Nikdo to přesně neví, může to trvat stovky let, nechtěl bych však v žádném případě patřit mezi Věřící (poznámka: i materialisté jsou Věřící), viz následující verze:
- víra v Axiom/Boha (ať se ti to líbí nebo ne)
- víra ve Hmotu/Náhodu, v jednorázovou vnější realitu („život“ na jedno použití)
ČÁST 3.
Nestvořená Mysl tvoří nekonečný Knihosvět – Knihobytost étericko-astrálně-fyzického charakteru (a samozřejmě nehmotného základu). Jednotlivé části jako zrcadla celku Všeho se soustředí v nekonečné Světy. Je-li středem Světa stvořená Myšlenka, vzniká myšlenkový Netvor. Netvora stvořila Hloupost: věřit, že tvořené (Myšlenka) předchází tvořícímu (Mysli), může jen totální blb. Hloupost je příčinou, Netvor následkem. Pokud idioti bojují proti psychopatům, buďto nikdy nevyhrají nebo zdánlivě vyhrají na vnější úrovni, ale na té vnitřní Netvor stále existuje a pokud se to takhle dokola opakuje, je čím dál chytřejší. Netvor se učí využívat principy původního Života a schovává se za ně, přitom sám je opakem. Zde je dobré mít na paměti, že jeho domovem je bezrozměrná Neexistence (proto se logicky podobá UI a podporuje rozvoj všeho mrtvého a umělého, včetně utopického duchovna).
VYSVĚTLENÍ — PROČ NESTVOŘENÁ MYSL
„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.
Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu (a jeho přerušení či zastavení) neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí. Jelikož toto platí v každém pomyslném bodu nebo části pomyslného Nekonečna, potenciálně nekonečné množství kombinací konstelací vztahů mezi prostorem/obrazem a pohybem/sílou znamená nekonečně tvořivou, věčnou Živost, která se projevuje jako živá Mysl.
Je možné to nazývat i jinak (Duch, Srdce, Bůh, Absolutno nebo jednoduše absolutní Já) – ale pokud tomu nerozumíte, je vám to houby platné. A tím jste stejně zpátky u Rozumu a Myšlení.
Je vám houby platné, že si „uvědomujete“ a dokonce i to, že „cítíte“. Nestvořená (živá, zřídelní) Mysl je spojená s VŮLÍ a právě tu potřebujete, abyste si to své Uvědomění a Lásku mohli svobodně užít.
Mysl není pouhým logickým Rozumem a už vůbec není paměťovou Inteligencí. Je to absolutní Logika a absolutní Fantazie v jednom. A jelikož Život je zpětnou vazbou prožitku, jsoucno Mysli znamená, že tato Mysl nemůže necítit a tím pádem ani nemůže netvořit energii.
Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné).
Mysl reflektuje sebe sama směrem dovnitř jako Srdce a dohromady duchovní energii a zároveň směrem ven jako Myšlenky, Fantazii a dále Paměť a případně fyzickou hmotu (Přírodu) a Tělo. To lze celkově, v závislosti na zvolené prioritě, chápat jako Praduši Života, magickou Inteligenci (Magii) nebo živou Knihovnu.
Krásná je slovní hříčka „myslící Nic – my, s lící Nic“.
Samovyplývající (autentické, spontánní) Myšlenky nestvořené Mysli, které si uvědomují prvotnost Mysli a chovají se podle toho – nehrají si na něco lepšího -, lze chápat jako bezprostřední projevy nestvořené Mysli, reprezentující Mysl samotnou.
Jelikož Nemysl nemá jak existovat, myšlenkového Netvora lze chápat jako Antimysl (Mysl=Střed, Antimysl=Antistřed). Má-li Antimysl dostatek Věřících, existuje z jejich pozornosti a energie. Přízeň Věřících si nejlépe zachováte vytvořením fiktivního Nepřítele a nejúčinnější je, logicky, ztotožnění tohoto Nepřítele s nestvořenou Myslí. Kdyby měl Netvor smysl pro humor, umíral by smíchy z toho, jak se lidé neustále k něčemu modlí (ne-li přímo k němu), vzývají Dobro, Světlo, Lásku, „zvyšují vibrace“, poučují druhé o Probuzení a Osvícení a s neviditelným vztyčeným ukazovákem neustále zdůrazňují: pozor, jde tu o Vědomí, nikoliv Mysl. Je třeba stát se Vědomým – hlavně když jste dál poslušní otroci, kolečka v soukolí Matrixu, a měníte se ve spirituálboty a existopaty bez Fantazie.
Iterace vztahu mezi pomyslným prostorem a pohybem vede postupně ke vzniku principu Zvuk & Znak (související entelechie, ontogeneze atp. se projevuje jako „Knihosvět – Knihobytost“).
Jaký charakter má „všude a nikde“ Střed všeho?
- je tím Nejvyšším a Nejnižším zároveň (jinak to není Střed, autentický Zdroj)
- jde o absolutní VšeMy – VšeJá (zkuste z nestvořené energie stvořit něco jiného nežli nějakou verzi sebe sama)
- při současné rovnosti, přednost má ženský princip Matka (nejprve je 0-Klid-Uvnitř-Cit/latentní dostředivost)
- výše zmíněné zároveň znamená Vypnuto/Zhasnuto neboli Temnota
- má charakter beztvarého Bytí neboli Nebytí, což lze chápat jako Smrt nebo Říši Smrti, což je zároveň Říše PraJá (neboli My)
- absolutní potenciál Onoho znamená všezahrnující výčet s nulovým součtem neboli absolutní Peklo, ve kterém nelze škodit ani trpět (absolutní hodnota znamená, že vše kladné je kladné energeticky a vše záporné je kladné fantasticky)
Žijeme v nekonečné, fantastické Knihovně Peklosmrti. Co je pro Netvora největším nepřítelem? Smrt. Peklo (Temnota). Duchovní, mentální a magická gramotnost. To, když si někdo bezuzdně užívá a zároveň je čestný a zodpovědný. To, když myslíte vlastní hlavou, pochybujete, věříte svým „rozporuplným“ pocitům. Když věříte v Sebe/Existenci a ne nějakým „osvíceným“ všeználkům.
ČÁST 4.
ÚROVNĚ MYŠLENÍ
1/ VYMATLANÉ PAKO
Materializmus. Vše pochází ze Hmoty/Náhody. Jelikož prý žádná věčná (duchovní) síla neexistuje, kdykoliv se vše může opět proměnit v bezduchou Hmotu. Bezduchá Hmota znamená neexistenci vyšších principů (čest, zodpovědnost, spravedlnost), což znamená zelenou pro Zločin. Protože je stejně všechno jedno, ne? Toto je degenerace nejtěžšího kalibru. Dotyční jedinci zřejmě nechápou ani fyzikální zákony (zákon zachování či přeměny energie, zákon akce a reakce) – notabene když to na metafyzické úrovni (pro toho, kdo si platnost fyzikálních zákonů uvědomuje) je ještě mnohonásobně umocněno.
Jak je nezvratně logicky vysvětleno níže v textu (viz odkaz), existence jednorázové vnější reality je stejně nemožná jako neexistence věčné vnitřní.
2/ POLOBLB
Víra v něco (něco jiného je Víra sama o sobě, jako vlastnost či schopnost Mysli). Za rohem je něco, co není vidět. Existují prostředky, jak to zjistit a dozvědět se o tom. Jenže to by byla černá magie (!). Odpověď nalezneš ve Svaté knize nebo nějakých podobných „autorizovaných textech“. Jak poznáš, že to je pravda? To je přece jasné, psal to Bůh (nebo nějací „Stvořitelé“) a věří tomu miliardy lidí.
Zajímavé je, že se zde vždy mluví o prvotnosti Světla a nikdo nic nevysvětluje a nikdo se na nic nesmí zeptat.
3/ MYSLÍCÍ JEDINEC
Myslet znamená zkoumat a tedy pochybovat. Vše nám výrazně usnadňuje hmatatelná přítomnost Přírody. Myšlení/Tvoření je nekonečné a tím pádem i záhadné. Je to nekonečné Dobrodružství. Humor, hra, zábava, extáze – a zároveň zodpovědné chování.
Jak to někomu může nebýt jasné? No, vlastně, kdo v hlavě nemá šedou kůru mozkovou, ale nějaký paměťový čip nebo mem (filtrační čočku), je to jako by žil ve virtuální realitě. Existují například guruové nebo léčitelé, kteří si nechali odpálit duchovní centra a komunikační kanály nějakou přírodní drogou a následně přijali za svou nějakou „nezpochybnitelnou“ víru nebo kosmologii a situovali se do role takzvaných Vědoucích. Jednoocí pak oslňují pidlooké a vábí je do svých umělých nebeských realit.
