Může z ničeho vzniknout něco?
Z čeho a jak vzniknul takzvaný vnější Vesmír?
Kdo anebo co ho stvořilo?
Většina z nás buďto slepě věří v nějakou „nadpřirozenou Odpověď“ nebo žije v domnění, že je třeba nějaké staletí trvající, důkladné vědecké zkoumání a k tomu notná porce Štěstí, jinak se nejspíš nikdy nic „kloudného“ nedozvíme…
AŽ NA TO, ŽE – je to k nevíře, ale pomocí „obyčejných“ Pocitů, Rozumu a Představivosti lze to podstatné zjistit téměř okamžitě; největší problém zde obvykle bývá s přijetím „neuvěřitelného výsledku“, který je úplně v rozporu se zažitým předpokladem: za vším přece musí být něco nejen neskutečně inteligentního, ale nepochybně i „božského, světelného a láskyplného“.
PRVNÍ VĚC, která je mnohým jasná (protože to vlastně je samozřejmé), ale kterou je přesto dobré si připomenout: to, co nijak nevzniká ani nezaniká (čemuž můžeme říkat třeba vnitřní Vesmír), nemá žádný začátek ani konec, je to věčné a plně si vědomé své existence.
A jelikož to nemůže tvořit z ničeho jiného, nežli ze sebe sama (neboť nic jiného neexistuje), a nikde jinde, než v sobě (neboť není žádné jiné „kde“), JSME TO MY SAMI na oné po všech stránkách „nej“ úrovni: sebetvořící Absolutno.
To ale zdaleka není vše.
Někomu/něčemu očividně záleží na tom, abychom onu Univerzální Prasílu bezmyšlenkovitě chápali ve stylu „Boha Otce – Stvořitele – Světla“, a proto to také vesměs téměř všichni opakují jako naprogramovaní roboti. OPAK JE PRAVDOU:
Nejprve je 0-Klid-Uvnitř-Vypnuto/Zhasnuto (TEMNOTA)-CIT (dostředivost)-Mysl-Hyperprostor (LUNA, PRAMATKA), až následně, jako neprojevený nebo projevený potenciál, 1-Pohyb-Vně-Zapnuto/Rozsvíceno (SVĚTLO)-VŮLE (odstředivost)-Myšlenka-Časoprostor (SLUNCE, PRAOTEC).
Podstatou tvoření je Vibrace 0:1 (Temnota:Světlo), která se projevuje jako DUCHOVNÍ OHEŇ či tekutý/beztvarý Živý Oheň. Základní tvořivá, zdrojová & transformační energie je ohnivá, fungující nad rámec Duality/Polarity. Duchovní Oheň je kvantitativním ekvivalentem Živé Lásky jako nejzazší kvality.
To, co nijak nevzniká ani nezaniká, má určité základní, nevyvratelně logické, samovyplývající vlastnosti. Přesněji řečeno, tyto vlastnosti jsou absolutně logické. Jelikož však „všude a nikde“ (nelokální) absolutní Střed Všeho má neohraničený, beztvarý charakter a jediné, co může dělat, je tvořit ohraničené tvary, relativní Bytost sice existuje uvnitř/v rámci absolutního Bytí, ale nemůže ho nikdy zcela pochopit, neboť to by znamenalo její Zánik: splynutí se Vším.
Proto také smyslem není To chápat, ale HRÁT si s Tím.
Typickým průvodním jevem vězeňské planety (kam lze z valné části řadit pozemský svět lidí) jsou zástupy vědoucích, osvícených a probuzených, potažmo pobožných, zbožných a věřících, kteří si ve skutečnosti myslí, že „znají Pravdu“. Na svobodné Hvězdě, o Ráji ani nemluvě, by byl jedinec, prohlašující sebe sama za „vědomého“, považován za někoho, kdo se patrně pomátl na rozumu.
Jednou z absolutně logických vlastností Veškerenstva je například tato úžasná záležitost: ze vztahu mezi energetickým (duchovním, silovým) a fantastickým (mentálním, nehmotným) aspektem Vědomí plyne SURREÁLNOST Jsoucna.
S tím souvisí následující: „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.
Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu (potažmo jeho přerušení/zastavení) neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí.
To, co je beztvaré a nekonečné, nemůže ze svého hlediska dělat nic jiného, nežli tvořit Iluze – jakkoliv tyto Iluze jsou tvořeny z něčeho, co je věčné, tudíž tyto Iluze jsou věčnosti schopné. Zní to sice podivně, ale dokonce i živá Bytost z pohledu absolutního Bytí je Iluze (i když může trvat a pravděpodobně většinou i trvá nekonečně).
Zde přichází ta největší zajímavost: Bytí nemůže netvořit Bytosti a, dříve nebo později, nějakou Bytost nemůže nenapadnout myšlenka tvořit Iluze o Iluzi neboli ANTI-ILUZE, čímž se Bytost ztotožňuje s Bytím, aniž by to znamenalo její Zánik.
Jakmile netvoří Bytí samo, ale takzvaná, dejme tomu, „Velká Bytost“, vzniká tak uvnitř/v rámci vesmíru Nekonečna (neboli vnitřního Vesmíru) vesmír Konečna (neboli vnější Vesmír) – toto druhotné Tvoření provází „Velký třesk“, jelikož v určitém smyslu „by se to nemělo dít“ (paradoxně se to ale zároveň nemůže nedít).
Ze souvztažnosti „Bytí – Bytost“ vyplývá, že Absolutno je Nikým, který si na Někoho pouze hraje. Každý z nás je tím pádem Nikým, Vším a Hráčem v jednom. VELKÝ TŘESK je „startovním výstřelem“ HRY ŽIVOTA. Opakem Třesku je ANIHILACE v případě, že se Dualita chápe mylně jako Boj (jen chorý mozek může věřit v princip „0 versus 1“ – „vypnuto versus zapnuto“).
Zřídlo či Lůno Veškerenstva lze chápat jako Pramatku, která je Temnotou a Láskou v jednom a projevuje se jako Říše Všeho – vnitřní Vesmír. Zážeh JISKRY ŽIVOTA, Vibrace 0:1, umožňuje INDIVIDUALIZACI BYTÍ.
Co/kdo přináší (přirozené) Světlo Pochodně – Plamen Života do vnějšího Vesmíru?
A nyní si představte, že dotyčnou BYTOSTNOU VLASTNOST TVOŘIVÉHO JÁ/VĚDOMÍ považuje většina (oklamaného) lidstva za reprezentaci Zla…
Kdo se ještě úplně nezbláznil, chápe, že nějaké Nebe/Světlo žádnou jiskru Života nezažehne a žádný Velký třesk nevyvolá.