Motto: NATURE – NA TÚŘE.
18. 8. 2023
Předevčírem padaly snad ty největší kroupy, jaké jsem zažil. Úplný bubnový koncert a asi nic moc, pokud to někomu náhodou spadlo na hlavu.
Vedro průběžně střídají lijáky.
Dnes jsem si dal přírodně-nákupovou procházku do Prasečí Lhoty. Časné ráno začíná patřit mezi mé nejoblíbenější období.
Všude stále roztomilá hejna jiřiček. Když jsem se vrátil a šel shrabat listí dolů před garáž (navála to tam vichřice), do uhelny k nám vlezlo koťátko. Řekl bych, že z toho mělo dost zábavné dobrodružství.
Doma jsem si pak uvědomil neuvěřitelnou věc. Je to sice docela známé a samozřejmé – ale není nad praxi. V poslední době skoro nepiju mléko, které jsem dříve konzumoval po litrech. Uvědomil jsem si, že mléko v obchodě vůbec neregistruji. I kdybych koukal přímo na něj, jako by neexistovalo.
Existují určité skupiny bytostí, které si o jiných skupinách bytostí myslí, že „nežijí v realitě“ nebo že „jsou zmanipulované“.
Existují skupiny bytostí, fyzicky obývající stejnou realitu, s nimiž se jiné skupiny bytostí nikdy nesetkají.
Totéž platí pro názorové systémy (což jsou v podstatě umělé bytosti – ne nezbytně v negativním smyslu). Můžete mít celý život něco přímo před nosem, co by zásadně změnilo váš postoj k Životu, a jednoduše to nevnímáte. Nebo na to bezmyšlenkově sdílíte převzatý názor nějaké takzvané „autority“. Jako by to mělo maskování.
30. 6. 2023
TY NEJVÍC nepopsatelné zážitky, které bych přirovnal k duchovně-mentální extázi, mám spojené s dlouhými procházkami do neznámých končin. Netýká se to však příliš měst, pouze vesnicko-přírodního prostředí nebo nějakých starých budov, ulic či náměstí („zřícenina hradu má duši, luxusní vila žádnou nemá“).
Fascinující na tom je, že i když to všechno je hmatatelně opravdové, provází to u mně magický pocit Neskutečna.
Nikdy jsem nezažil lepší meditaci, lepší duchovno nežli fyzický pohyb v Přírodě. Čerstvý vzduch, životadárné sluneční paprsky… Jeden si po námaze také uvědomí, jaký zázrak jsou voda a ovoce.
Podle mě, pokud si lidi tyhle věci neuvědomí, technoměsta je duchovně pohřbí zaživa. A utopické psycho-duchovno to jen umocní.
SVĚT, AŤ UŽ potenciálně či interaktivně, má charakter Astrální knihovny, která se směrem dovnitř sebe projevuje jako Éterično a směrem vně sebe jako Fyzično. Jde tedy o étericko-astrálně-fyzickou Knihovnu.
Jelikož se Zřídelní inteligence (Nebytí) polarizuje do Bytí na ohnivý/dračí a světelný/andělský aspekt, pomyslným „všude a nikde“ středem Bytí a Nebytí je Drak a jelikož ženský princip/Matka má přednost před mužským principem/Otcem (Láska implikuje Vůli, naopak to však platit může a nemusí), jedná se o Dračí královnu a zmíněnou Knihovnu lze chápat jako Dračí úl.
Toto ani zdaleka nenosím jen ve své šílené Myslivně, ale vnímám to zcela jasně i během procházek – je to „tam venku“ v povětří (i když vlastně někde v hyper-uvnitř)… Hodně s tím souvisí Vzduch-Duch-Dech-Smích (zvonky a osmistěny)…
Dračí úl lze chápat jako Kreatrix, zatímco stínovou realitu jako Matrix (kde se projevuje super-egoická a zároveň anti-individualistická úlová Mysl).
Paměťová pole se organizují podobně jako hmyzí společenství, která lze chápat jako „živý interfejs“ mezi organickou a anorganickou sférou Přírody. Například včely a mravenci jsou už od pohledu takoví „přírodní kybernauti“.
Existuje tím pádem (nebo hlavně) i Hmyzí královna; od Dračí se liší jednak nehmotným statusem a jednak nerozlišováním mezi éterickým, astrálním a fyzickým aspektem Knihovny Života.
Hmyzí královna není skutečná Bytost, jde o vlastnost Pravědomí či Zřídelního Vědomí. Je to to, co určuje, který typ Fantazie je autentický. To umožňuje vznik Paměťových archetypů a souvisejících Kultur novosti. Hmyzí královna sama je královským Paměťovým archetypem, jemuž lze říkat i Vortex minulosti nebo Moudrost věků.
Fenomény, které zde popisuji, jsem z valné části odhalil během jedné své oblíbené „procházky po vesnicích“. Pocity spojené s navštívením Neznáma souvisí s mystériem Pamětihodnosti, potažmo jednoduše s Časem.
Čas, to je ta nejcennější a nejmagičtější komodita a základní stavební kámen Věčnosti a Nesmrtelnosti. Samotná esence Nekonečna, i když ne v nějakém racionálním smyslu, ale v okultním a dobrodružně-fantastickém.
Souvisí s tím memy a souvisí s tím geny.
VELKÉ VESNICE si dnes žel hrají na „moderní“, takže už jsou přiotrávené Matrixem. Ale pořád naštěstí existují malé vesničky, které jsou tím „diskrétním duševním hrobem“ téměř nedotknuté. Představte si rušnou šedou dálnici nebo hlavní silnici a kolem nenápadnou, pestrou záplavu vesnic, kopců, lesů, polí a rybníčků. Úzkých silnic a zapadlých polních cest (kolikrát skrytých ve vysokém porostu křovin a stromů, kam už skoro nepáchne ani noha). Dokud přímo nějakou vesnici, kterou znáte jen od vidění, nenavštívíte a neprojdete ji křížem krážem, nemáte vůbec tušení, co všechno tam je. A to ani nemluvím o pocitech.
Nejradši vycházím časně ráno. Na rozhraní jara a léta mi bohatě stačí slunečno a 15 – 18 stupňů. Jsem rád, když nikoho nepotkám. Lidi mi většinou připadají jako robozombie. Jenom opakují nějaké blbosti z televize nebo říkají nějaké stupidní fráze. A pozitivně se usmívají. Nejlepší jsou jen louky, ptáci a kočky a občas nějaký ten hafan za plotem.
Ještě mě baví, když v dálce projíždí vlak…
Řekl bych, že principiálně vlak souvisí se svobodným internetem a analogovým systémem, zatímco auta souvisí s mobilní telekomunikací. Tady mě napadá film Upír z Feratu. Neznamená to rozdělení na vlaky a auta: otázka jen zní, zda vám chytré systémy slouží, nebo jste jejich otroky a už se bez těch svých aparátů ani nevy-…
Je mi na blití hlavně z dnešní „hypno-mládeže“, té nejhorší verze feťáků. Všimnul jsem si ale i u některých rádoby „vysokých duchovních bytostí“, že se mění ve své astrální digitální kopie. Jistá síla má v plánu vytvořit umělou Říši kvant a schramstnout přitom co největší „flákotu“ duchovní lidské energie.
5. 7. 2023
MOTÝLMŮR, Mamutí čtvrť. Kouzelné, sluneční odpoledne. Ale jak pro koho.
Kostisklep měl pocit, jako by se vracel z vlastní popravy. Organizmus přiotrávený chlastem a nikotinem. Závislost ho nutila kouřit cigaretu, která mu přitom ani trochu nechutnala.
Teď mu bude několik dní špatně, hlavně psychicky, a v pátek zřejmě půjde znovu „na věc“…
Jak asi život vnímají ti střízliví?
Fakt je, že první tři nebo čtyři dny to na té „šachové chalupě“ byla neskutečná zábava a svoboda, což abstinentům vlastně ani není jak vysvětlit. Abstinent vidí jen šílence, který jako kdyby se vsadil s realitou, že už nikdy neudělá nic normálního. Kostisklep pro to měl výraz „mouchy dráha letová“. Děti mají rády opilé lidi, tedy pokud jsou legrační, a opilcům se (téměř) nikdy nic nestane…
Jak to je možné? Je v tom „spiritus“, i když to asi není zrovna to pravé ořechové…
Ale ono to tak s tou zábavou je vždycky, jinak by asi nikdo takhle zběsile nekalil. Jinak to vypadá a úplně jiné to je uvnitř. Člověk se dostane do stavu jakési permanentní extáze a jako by vypadnul z té takzvané „reality“.
BLAHODÁRNÉ ÚČINKY fyzické námahy objevil Kostisklep u nich ve Starém Hřbitovci někdy v sedmadvaceti, a to byl tehdy ještě silný kuřák. Přivezli jim tenkrát uhlí. Donedávna ještě bydleli ve městě, takže tohle byla skutečná novinka. Složit všechny ty metráky byla pořádná fuška, co však bylo hlavní – ke svému údivu Kostisklep náhle zjistil, že mu přestává strašit ve věži. Že by konečně lék proti hospodě?
Endorfin – hormon štěstí. Později přišel běh a procházky, hlavně ty dlouhé, jsou snad to nejlepší, co existuje…
„Takhle úžasně,“ vypráví Kostisklep, „jsem se naposledy cítil snad jako nemluvně. Je to jako kdyby se žhnoucí rudé peklo proměnilo mávnutím kouzelného proutku v blankytně modré nebe. Ráj na zemi.“
28. 7. 2023
Spoustu věcí si nejlépe ujasním během dlouhých procházek přírodou, na slunci a čerstvém vzduchu… Často také právě během procházky dostávám ty nejzajímavější nápady. Tentokrát to bylo „1/My“, což rapidně zjednodušuje dříve používané „Absolutno jsme My sami v Zrcadle spánku a snů“.
V poslední době bylo dost vedro (několikrát i přes +30°C), i ráno bylo dusno, takže jsem si dával jenom kratší nákupové procházky do jedné z vedlejších vesnic. Včera se ale konečně ochladilo. Vyrazil jsem asi v +15°C a nachodil po okolí možná něco ke 20 km. V obci Syrovátka jsem vyzkoušel jednu zapadlou polní cestu, kudy jsem ještě nikdy nešel. Když je všechno obklopené bujnou zelení, je to nejlepší zážitek, ten nejlepší tanec stínů a světel… Příroda a venkov jsou ty nejlepší „vynálezy“. Nejlepší jsou vždy odlehlé, zadní části nějaké obce či vesnice, které jako by existovaly mimo objektivní svět. Když na takovou pasáž ještě naváže nepříliš používaná, krásná přírodní cestička, je to lepší jak ve snu. Hodně mě to bavilo dole v Dobřenicích podél kolejí (železniční stanice Dobřenice je vlastně už v Syrovátce) a pak mírné stoupání ulicí rodinných domků, nahoře odbočka k továrnímu komínu. U „Vietnamců“ jsem si koupil na cestu buchty a za tenisovým kurtem opět zmizel v zeleném příkrovu. Rybníček na kopci v obci Trávník proměněný v úplný brčál. Hlavní silnice. Tajemno mizí, civilizace opět vystrkuje pařáty…
Lidé furt věří v nějaký Zdroj či Boha/Stvořitele, ale nic takového neexistuje. Tedy existuje, ale jen jako myšlenkový egregor. V dimenzích, kde jste časově neomezení, lze vytvořit neuvěřitelné věci, které vypadají – zdánlivě – neuvěřitelně věrohodně…
Ve skutečnosti jediné, co existuje, je Říše Já. Přesněji možná My, tvořené nekonečnem reálných i potenciálních Já a NeJá (dejme tomu Bytostí a Věcí a vztahů mezi tím a oním). Aby existovalo My/Existence, musí existovat i zrcadlo 1/My (lze to chápat jako „Neexistenci“ v otevřeném intervalu mezi 0 a 1). My/Existence má charakter či status absolutní Lásky/Energie, zatímco 1/My má charakter či status absolutního Zla/Fantazie. Všechno je to sebou inspirovaná, stimulovaná, provokovaná Zrcadlová Hra vrstev/sil a struktur/obrazů, iterace – entelechie – ontogeneze Principu „Dva v Jednom“, a nic jiného neexistuje. Projevuje se to jako Univerzální řád Přírody a jako stor(e)ykvantové úrovně Nekonečna neboli vesmír Příběhů (zahrnující mj. interakci interferenčních uzlů vrstev/struktur „Všeho, co jest i nejest“, projevujících se jako individualizované Vědomí). Právě tohle je SKUTEČNÝ ŽIVOT.
Svobodná vůle umožňuje, že to nějaký uzel (skupina uzlů, vydávající se za jeden) začne „lámat“ podle sebe a hrát si na univerzální bod souvztažnosti – jenže nic takového na lokální úrovni nemá jak existovat, pouze jako Lež. Faleš způsobuje pokřivení vztahu mezi existující Láskou a neexistujícím Zlem a pokřivení znamená Choromyslnost. Velkým omylem je domněnka, že jsou choré mozky jen negativní; velký Chorý Mozek naopak jako klíčovou zpětnou vazbu pro své záměry využívá malé pozitivní choré mozky. Pozitivní psychopat je nejzrádnější druh jedince: sám žije v komfortní zóně sebeklamu a „má se skvěle“, přitom díky němu může existovat ta největší Zrůdnost… Tak se postupně původní pozitivní Utopie stala pouhou užitečnou loutkou Impéria Věčné Duality.
12. 8. 2023
Po hnusných vedrech a následném prudkém ochlazení, kdy skoro tři dny v kuse famózně pršelo a dokonce jednou – u nich ve Starém Hřbitovci – doma i zatopili, se venku zase udělalo procházkové počasí. Kostisklep si nebyl úplně jistý, kudy přesně tentokrát půjde, ale řekl si, že se staví v Nádheřanech v krámu, akorát to vezme nějak oklikou.
Venku v podloubí řadovky napřed proběhnul typický rozhovor se sousedy. Téma se za 28 let nezměnilo: nic. Lidi se zásadně baví jen o hovnech, jinak mlčí jak psychopati a pokud je někdo náhodou nějak aktivní, tak jen když je to „povinné“ nebo „lukrativní“.
Připadají mi, pomyslel si Kostisklep, jako stroje na sraní a nakupování, které mají místo mozku televizi…
Jedna věc je stejně neuvěřitelná. Spousta lidí věří v šílenou Bibli, aniž ji četla – a spousta lidí věří v šílenou Vládu, a můžete schválně hádat: Ústavu samozřejmě nikdy nečetla. A nijak lidské otroky ke přečtení nepřinutíte. Když jsem onehdy doma citoval, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci…“, následovala typická udivená – v podstatě zamítavá – reakce, jako že „to přece není možné, to by znamenalo, že jsme svobodní“ (jaká hrůza) a že prý to platí jen na papíře. Přitom neexistuje žádná vyšší právní instance. Jako v nějaké bizarní komedii, až na to, že oni to asi fakt myslí vážně.
Listina základních práv a svobod:
- „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena.“ (strašné)
- „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ (to snad ne)
Ještě že máme Svobodu a Ústava není povinná. Dokážete si představit, že by zakázali Otroctví?
Andělský kristovský – slovanský – árijský – védský nebo jaký „člověk“ se prostě POVEDL a jestli je opravdu obrazem Tvůrců, tak bych je chtěl fakt vidět.
Pravý člověk je přírodní, je výsledkem sebetvořivého aktu Zlaté Hadí Inteligence a až následuje po vejcorodém předchůdci, souvisejícím se slovem PLAZma (pozor, něco totálně jiného jsou hybridní plazí mutace andělského Nevědomí).
Kostisklep vyrazil směr Prasečí Lhota. Na rozcestí doprava a pod dálničním nadjezdem hurá na hlavní. Kousek dál odbočka, úzká silnice, lemovaná vysokou alejí a po chvíli neznámou a ne moc viditelnou polní cestou, až se ocitnul na palouku. Všechno jen bujná zeleň, světlo a stín, jako nějaký svět uvnitř světa. Vytáhnul z batohu sešit, pohodlně se usadil na oblázku, přikryl lopuchem a pustil se do psaní:
Žijeme v Knihovně Nekonečna, kterou zároveň jsme. Rezonanční – interferenční uzly sebou inspirovaného, stimulovaného, provokovaného vrstvení/strukturování „živosti Onoho“ se chovají podobně jako postavy živé Knihy: Představitelé vlastní Představivosti.
Kniha znamená Ticho a Slovo v jednom, Obraz a Hudbu v jednom.
Obraz a Hudba jsou zdánlivě cituplnější, neboť pracují s Energií, zatímco Kniha pracuje s Prázdnotou. Ale zdání klame a může to být dost ošemetné, mnohdy až s fatálním dopadem. Obraz a Hudba se vztahují k úrovni Podvědomí a Nevědomí, nemají přístup ke Kořenům – k Příčině.
Prázdnota (Kniha) tvoří Energii (Hudbu, Obrazy), avšak Energie netvoří Prázdnotu (Knihu).
Existuje prvotní Totožnost podle Prázdnoty, zahrnující více jak 99 % potenciálu (frekvencí, možností) a existuje druhotná Totožnost podle Energie, prostřednictvím které se prvotní Totožnost projeví interaktivně. Prvotní a druhotná Totožnost jsou přitom sobě neprotikladným Zrcadlem, tak jako Já a NeJá.
Měl v úmyslu dorazit nějak do Nádheřan lesem (u hlavní není chodník, až od hřbitova). Nikdy tady nebyl a v zarostlém, hustém „pralese“ očividně taky nikdo příliš nepobýval. Podle stop tudy občas projížděl nějaký teréňák, jinak to působilo jako křovinatý močál. Jehličnato-listnatý příkrov stromů visel docela nízko, člověk se musel občas sehnout, aby prošel.
Myslel si, že vyleze někde u hřbitova, ale vedlo to až za něj, k fotbalovému hřišti (místní malý stadion s restaurací). Dál už následovala „civilizace“.
Na tom všem je krásně vidět, jak jsou čas a vzdálenost relativní. Uvědomil si, že to „pralesní dobrodružství“ není od silnice snad ani dvě stě metrů a od domova nějaké čtyři kilometry. Všeználci za volantem s jejich chytrou technikou žijí na úplně jiné planetě, v jiném vesmíru. Podle míry „prožitkového natankování“ měl Kostisklep dojem, že byl pryč snad týden, ale uběhly jen dvě hodiny. Znovu mu to jen potvrdilo, že život je o PAMĚTI (kterou NEJSME) a souvisejících analogiích, asociacích, „časových extázích“, paměťových archetypech a „kulturách novosti“. Chceme-li přežít virtuální, digitální realitu, musíme si uvědomit, že je jen pouhým hostem, hračkou, že nemá to hlavní – paměťovou esenci, jako má třeba gramofon, stará chalupa nebo stará ulice, o přírodě a starých knihách ani nemluvě…