Pokud věříte v prvotnost Hmoty/Náhody, doporučuji text Věčnost; ve skutečnosti to, čemu se obvykle říká Bůh, nemůže neexistovat. Bůh je lidský slovní výraz, vyjadřující pravdu o Bytí. Otázka, kdo stvořil Boha, postrádá smysl, protože pak by to nebyl Bůh. Pomocí logického myšlení lze zodpovědět všechny důležité, základní otázky.
Jelikož Život je zpětnou vazbou prožitku, nejprve je Klid-Uvnitř-Cit (latentní dostředivost), což se pojí s 0-Vypnuto/Zhasnuto (Tma). To se zároveň zrcadlí jako Pohyb-Vně-Vůle (neaktivní odstředivost), což se pojí s 1-Zapnuto/Rozsvíceno (Světlo). Kdyby v absolutním Středu mohl existovat vnější pozorovatel, vnímal by 0 jako nestvořenou Stvořitelku, zatímco 1 by byl Bůh jako její aktivní část. Ono Absolutní nicméně tvoří ze sebe sama, prostřednictvím sebe sama, uvnitř nebo v rámci sebe sama, neboť nic jiného zde neexistuje. Jsme to tedy MY sami na absolutní úrovni.
Z uvedeného je patrné, že ono Absolutní má charakter světélkující Temnoty a jelikož Život je zpětnou vazbou prožitku, což je v průzračném smyslu Láska, dostáváme celkově jakousi záhadnou, věčnou pralátku. Absolutno je potenciálem všemožnosti; všezahrnující výčet s nulovým součtem lze chápat jako Peklo, ve kterém platí:
- nic není nemožné (všezahrnující výčet)
- škodit ani trpět není možné (nulový součet)
Asociujeme-li Lásku s Pohádkou nebo se Snem, onu pralátku lze vnímat jako substanci či esenci pohádkového nebo snového (a přesto zcela reálného) Pekla.
Tvrdit, že Nebe je absolutní nebo že Světlo je vším, je jako tvrdit, že existuje jenom přední strana. Je to jako polovinu vydávat za celek.
Absolutno je absolutním VšeMy – VšeJá.
Kým je Bůh skutečně a kdo se za něj jen vydává, je nyní již snad jasné.
