Příběh v pravém slova smyslu neznamená jen sled událostí a zápletek (dějových rozuzlení), v nichž vystupují osoby – představitelé. Týká se i vrstvení a strukturování Představivosti (či Paměti), ať už se to děje samovolně nebo jinak. Jde o aktivní rys VĚDOMÍ samotného.
Příspěvky publikované v “Zamyšlení”
ČÁST 1.
Duchovní, energetické a magické tvůrčí schopnosti Mysli/Ducha jsou nepředstavitelné; na nám stěží pochopitelné úrovni stojí za existencí například slona nebo papouška, oplývá jimi však i člověk. Každý z nás je původně v podstatě kouzelník. Za jistých okolností, je-li to „dopuštěno“, může Magie fungovat i obráceně: začarovávat, zaklínat, ba dokonce proklínat. To, jak lidé na Zemi žijí, je toho zjevnou ukázkou a odstrašujícím příkladem.
Na Onom světě neexistuje polarita. Místo ní existují živoucí, všesměrově průhledné (až téměř neviditelné) obrazy, které se projevují jako Duchové – konkrétně samozřejmě ve spojení s „věčnou životní podstatou“, která onu nepolarizovanou („nadpohlavní“) existenci umožňuje.
Co se týče autentického Bytí, veškerou původní realitu tvoří „energie nulového bodu“, respektive její inteligence ve formě absolutní Lásky a nekonečné Fantazie v jednom. Co je na tom opravdu „vtipné“, v ironickém slova smyslu, je skutečnost, že to celé funguje pouze v rámci Pětirozměrna (a samozřejmě Vícerozměrna).
Podmínkou existence reálného Zla je absence či ignorace potvrzování statusu Zla jako existující Neexistence.