To, čemu můžeme říkat věčný vnitřní Vesmír (i když těch perspektiv je mnoho), tvoří nekonečný vnější Vesmír, do kterého se Bytosti – Duchové vtělují na éterické, astrální a fyzické úrovni.
Tím, jak prožívají Příběhy a tvoří související neviditelnou Knihovnu, některé její pomyslné Knihy a Kapitoly, které jsou v souladu s autentickým Bytím, se zhmotňují v určité sféře, kterou lze chápat jako střední Vesmír napůl fyzického, napůl éterického charakteru. Zatímco ve fyzickém světě (v kontextu času Země) žije Jedinec dejme tomu sto let, ve světech středního Vesmíru může existovat třeba stokrát déle. Je to skutečný Ráj – neexistuje zde nic falešného ani umělého a i duchovní a magické síly zde fungují stokrát lépe.
Mnozí se ptají, proč „musíme“ žít na tak hrozném a bezduchém místě, jako je pozemský svět lidí. Jednak nemusíme a jednak, ať je to šílené jak chce, má to hluboký „skrytý“ smysl. Je možné tak do Ráje přenést i „nemyslitelné“.
Ráj je multidimenzionální a multiparalelní. Každá Bytost si tvoří svůj malý Ráj a podobné malé Ráje tvoří větší.
Vnější Vesmír začal či začíná (existuje nejen Čas, ale i Teď) na úrovni Středu, následně vznikají vesmíry Středokraje a od určité chvíle vesmíry Krajostředu a vše se stáčí zpět ke Středu. V oblasti Kraje se vyskytuje či vyskytovat může určitá zákonitost (související s pravděpodobností a s paradoxem svobodné vůle), kdy se některé Kolektivy obracejí proti Středu a jejich cílem je vytvořit Antistřed. Místo Ráje je zde vytvářena zkázonosná Utopie, funguje zde reverzní Astrál a původní princip „Jedno uvnitř Druhého“ je převrácen v „Jedno proti Druhému“.
Původní Střed znamená Celek a Hru. Antistřed znamená Oddělenost a Hierarchii.
Přesto na úrovni vesmírů či světů Antistředu může vzniknout něco, co lze přenést do Ráje, jakkoliv pravděpodobnost je podobně nízká jako v případě vzniku protiživotních tendencí.