Není nic divného na tom, když Absolutno, které má charakter a status Kruhu (nemá začátek ani konec), tvoří v rámci emanace sebe sama neabsolutní reality prostřednictvím interakce Pohybu & Protipohybu (po pomyslném Obvodu), přičemž ono pohybové Zrcadlo znamená spolupráci dvou zdánlivě extrémně neslučitelných faktorů: toho nejprůzračnějšího Průzračného a toho nejčernějšího Černého.
To, co nijak nevzniká ani nezaniká – Říše Já neboli Zřídlo Veškerenstva -, existuje zároveň jako Peklo, Srdce a Lůno; Zřídlo lze chápat jako Pramen/Ducha a Oko/Mysl v jednom.
To, co je známé jako duchovní Srdce nebo duchovní (energetická) Podstata, existuje v jiné perspektivě jako fantastické (či pohádkové) Peklo; všichni myslí/věří, že Nebe, ale Nebe není potenciálem všemožnosti, takže ve skutečnosti potlačuje a tím odděluje temnou pocitovou & mentální stránku, místo aby ji zpracovalo.
Pekelné Srdce je ohnivé a tedy světlotemné (neutrální), zatímco nebeské Srdce je světelné (pozitivní) a v souvisejícím antivesmíru svého Nevědomí si tvoří predátorského Nepřítele: převrácený dualitní doplněk sebe sama.
Poznámka: neutralita je nejzazší pozitivum (princip Jedno uvnitř Druhého), zdaleka ne totéž co pozitivita (princip Jedno proti Druhému).