Čtvrtou, vyšší a nejvyšší formu skupenství hmoty lze charakterizovat jako PLAZMA. Ta úplně nejvyšší (čemuž lze říkat pralátka) lze chápat spíše jako nehmota nebo exotické skupenství, nicméně to stále má plazmorfický charakter (viz výrazy jako hydroplazma, ektoplazma, termoplazma apod.).
Beztvaré, tekuté, vlnící se plazma lze přirovnat k Hadovi ve smyslu nefyzické Hadí inteligence, přičemž jde primárně o neutrální, ženské vlastnosti. Je to tedy Had – Pramatka.
Zřídelní, Hadí inteligence má zlatý charakter. I když podobné slovní hříčky fungují jen v češtině a podobných jazycích (v jiných zase fungují jiné), není žádná náhoda, že slovo ZLATO obsahuje Zlo. Souvisí s tím archetyp Zla – neprojevené, nereálné Zlo, neexistence Zla – námět, nikoliv záměr Zla. Tím Zlo není popíráno, je potvrzován status možnosti existence něčeho zlého, přitom k tomu není reálná tendence. Jinak jde o Utopii a Zlo se projevuje v energetické rovině.
Zlatá, Hadí inteligence je hodná; souvisí to s hodnotou, se zlatým středem, rovnováhou; barevně to nemusí být úplně doslovné.
Zlatá, Hadí inteligence souvisí se živým, tekutým či duchovním Ohněm, duchovním PLAZmatem: HAD symbolizuje vlnění, beztvarost, tekutost, což souvisí s vířením, všestranností, všesměrovostí. Živý Oheň jako multipolární prasíla se zrcadlí s průzračnou, živou Láskou. Zmíněné vlastnosti jsou absolutní, potažmo se blíží Absolutnímu.
Zřídlo Veškerenstva neboli Zlatá, Hadí inteligence funguje na principu Konstruktor-Instance-Všetřídy:
Všetřída → neboli Mystérium: tenzorový potenciál – potenciál všemožnosti; pohádkové Peklo, fantastické Dæmonium (které má nehmotný status a zrcadlí se v primárním Autentičnu, což lze chápat jako živou Lásku; dohromady to lze vnímat jako Štěstí, Radost, Naplnění, Extázi, Blaženost, Smysluplnost); jde o virtuální částice nebo imaginární jednotky, jednotky imaginace, což lze kontextově chápat jako “malé” bytosti Fantazie: démonky a démony; souvisí s tím fenomén sextesence; týká se to Nevědomí ve smyslu Vědomí uvnitř NE (ale pozor, samotný fakt existence Bytí a Nebytí představuje nejzazší POZITIVUM, i když se s tím nepočítá nebo se to opomíjí)
Instance → neboli Creatrix: skalár – tenzor nultého řádu, matice; “velká” Původkyně, Pramatka, Rodička, Autorka, Prvotní a Jediná Pravá Bohyně; jde o energetické vlnění a lze to chápat jako zrcadlový součet Dæmonia, představu o Sobě; souvisí s tím fenomén kvintesence; týká se to hlavně převládající úrovně Podvědomí a skupinového Vědomí, potažmo Přírody; jde o “absolutní” horizont singularity Pekla/Dæmonia
Konstruktor → neboli Creator: vektor – tenzor 1. řádu, matrice (antiparalelní double helix DNA); “velký” Původce, Praotec, Rodič, Autor, Prvotní a Jediný Pravý Bůh; jde o určitou mocnost či mohutnost interference vln/částic (energie Lásky & démonické Fantazma) a z toho plynoucí pohádko-pekelnou koherenci Vědomí; tvořivé Pravědomí (Zlatá, Hadí inteligence); týká se to individualizovaného Vědomí; jde o “absolutní” singularitu horizontu Pekla/Dæmonia
To celé vyjadřuje zřídelní Mysl neboli Druhá pradimenze (Pra2D) a má charakter nekonečné Plochy a Víru v jednom, v zaměřené podobě to může připomínat Kouli nebo Hvězdu. Pra2D má řadu perspektiv, jednou z nich je Matematická dimenze (mathēmatikós=milující poznání; MAT-E-MAT-I-KA → Matka uvnitř/vedle Matky & energo-informační pole).
Vznikne-li ve Stvoření nová bytost, zpočátku se chová stejně jako dítě následující rodiče. Jinak řečeno Hadí inteligence netvoří Hadí inteligenci (jsme sestřenice a bratranci, nikoliv “bratři a sestry”); beztvaré Absolutno (Bytí) “paradoxně” tvoří relativní Tvary (tvory, bytosti): Hadí inteligence/Nebytí (nevyjádřené Bytí) se do Bytí polarizuje jako pár Bohyně/ohnivá Dračí inteligence & Bůh/světelná Andělská inteligence. Nová bytost nemůže rovnou existovat ve zřídelním Hadím Pravesmíru (jehož zřídlem je Peklo), podle možností a situace prochází nejprve příběhovým vývojem v Dračím nebo Andělském (nebo střídavě v obojím) Vesmíru – Univerzu/Multiverzu.
Jelikož je nejprve 0-Klid-Uvnitř-Vypnuto/Zhasnuto (TMA)-CIT/přání (dostředivost)-Mysl a až následně, jako neprojevený nebo projevený potenciál, 1-Pohyb-Vně-Zapnuto/Rozsvíceno (SVĚTLO)-VŮLE/záměr (odstředivost)-Myšlenka, a jakkoliv ženský a mužský princip jsou si rovny, přednost má Bohyně/Tma/Láska (archetyp Matka) před Bohem/Světlem/Vůlí (archetyp Otec). Z toho logicky vyplývá, že jen málokdy, pokud vůbec, způsobují nějaké kolektivy bytostí konflikt z úrovně Bohyně Matky – téměř vždy ke konfliktům dochází na úrovni separatistických patriarchálních sil, kdy si lokální Bohové Otcové neboli Bohové Světla hrají na Nejvyššího Stvořitele, Božský Zdroj.
Z Andělského Vesmíru se někdy problémy rozšíří do Dračího a jelikož je vše v nerovnováze, mezery zaplňují inteligence paraziticko-umělého, spirito-technokratického rázu, které nakonec všemu “skrytě” vládnou.
V okamžiku, kdy si nová bytost vytvoří autonomního vnitřního hráče, což lze chápat jako kvazi nezávislou, zdánlivě samoexistující osobní paměť nebo knihovnu, stává se sama sobě svrchovanou Autoritou – je nejen Tvůrcem sebe sama, ale obecně Stvořitelkou/Stvořitelem “svého” jedinečného Vesmíru. Toto však potenciálně platí pro každého a vše vychází z klidného, dřímajícího Středu – Nuly (“Nicu”) – Absolutna. Propadne-li někdo sebeklamu o svém “velebožství” (výsadním postavení na vrcholu Hierarchie bytostí), má to následně zrcadlový efekt ve fyzičnu a existují pak takové choromyslné světy (psychologická vězení) jako je ten pozemský lidský: NEMYSLET, jen poslušně plnit rozkazy a slepě věřit i té největší hlouposti…
Zlatou, Hadí inteligenci (jako součást a zároveň zrcadlo Přírody) je sice možné “zašifrovat” do Dračí nebo Andělské podoby – dotyčná verze je však pouze přechodná, lze přirovnat ke struktuře nebo poupěti Květiny, nicméně kořeny a samotné jádro chybí (existuje ve formě emulace, jde o alter-paralelní Vesmír).
Bez Zlatého Hada (kombinace zlatá – černá nebo černá – červená apod.) nemá bytost adekvátní vnitřní sílu, vnitřní moc, schopnosti. Podívejte se na představitele “slovanského” nebo “kristovského” genomu – genotypu. Jsou to OTROCI, protože jen hrají DIVADLO. Ve skutečnosti NEŽIJÍ. Nemají žádnou Fantazii, místo toho se řídí Programem jako nějaké STROJE.
ST. “U” DNA — HELL “X”
Zřídlo Veškerenstva, potažmo zřídelní Peklo – Lůno – Srdce – Mysl, neboli zřídelní Astrál (směrem dovnitř Éterično, směrem ven Fyzično), udržuje hyperprostorové spojení s lokálními astrály Světů/Vesmírů. Pokud jde konkrétně o Hvězdu/Zemi, zřídelní Červí díra známá jako Studna pekel ústí “centrálně” v astrální Persii.
Člověk byl reálně (i když “jakoby v pohádce”) stvořen Zlatou, Hadí inteligencí; všechno ostatní jsou jen modifikované verze (a jejich fragmenty) nebo mýty.
Pravý Člověk (nebo Zoantrop) je pohádko-pekelná Hadí bytost, zahrnující Dračí a Andělský aspekt.
A na závěr ještě jedna podstatná okolnost. Jak už naznačují výrazy „plazma“ či „had“, prvním tvořivým individualizovaným Já/Vědomím ve fyzické podobě nebyl na Zemi člověk (vývojová větev „lidoop“), ale plazí životní forma (vývojová větev „ještěr“). Toto je vědomě i nevědomě zaměňováno s hybridními plazími mutacemi andělsko-dračího Nevědomí. Je velká nepravda, že všechny „dračí – reptiliánské“ bytosti jsou nepřátelské. Ty pravé a originální jsou naopak zcela přirozené a přátelské, pouze mají na zmanipulované lidstvo „jistý názor“ a udržují si dost pochopitelný odstup…