MY JSME TO
Je princpiálně nemožné, aby to, co nijak nevzniká ani nezaniká, bylo něco nebo byl někdo od Nás oddělený. A to i když to je „paradoxně“ sebepřesahující, jelikož lze vždy stvořit něco dalšího, předem neznámého a jelikož více jak 99 % možností spadá do sféry FANTAZIE. Jsme zrcadlo-pohádkové Mystérium, proto lze logicky Pravdu hledat v kategoriích či fenoménech jako je MAGIE a OKULTIZMUS.
Dotyčné sféře přirozeně (samovyplývajícím způsobem) vládne mystérium Satan. Nebo ještě lépe: Mystérium a Satan jsou v podstatě synonyma (podobně i Pandæmonium). Satan může existovat jako nefalšovaný Bůh (vlastnostmi podobný Všeotci Ódinovi, Santa Clausovi nebo Jolly Jokerovi), ale zrovna tak jako Bohyně (například Lilith) nebo Smrt (řeka Styx), či dále Příroda nebo obecně magická, duchovní prasíla.
Existuje Astrální Hierarchie (jako Rodina), takže na vnější úrovni byl Člověk skutečně stvořen Božským Duchem a jeho fyzickou reprezentací (to se točí kolem genetiky). Člověka stvořil Bůh – Satan/Lucifer – Zlatá Hadí Inteligence (to má vždy vazbu na Stříbrnou Inteligenci, akorát vztahy platí jinak, a to i naopak, v rámci Hyperprostoru a Časoprostoru). Astrální Hierarchie je nicméně bezpodmínečně podřízená Duchovní Jednotě a každá Démonka/každý Démon má nekonečné možnosti se vyvíjet. Jakékoliv rozdělení či odstupňování je na vnitřní úrovni čirá fikce a iluze.
Evoluční, příběhovou, hmatatelně skutečnou (a to zejména i věčně) HRU ILUZÍ popisujeme SLOVY, přičemž popis funguje jako ukazatel – každý vektor se rozplývá ve skalár a tenzor a mizí v nule, v Nikde, v Ničem…
Jsme tím, co je popisováno, tím, kdo/co popisuje – ale nejsme oním popisem.
K pochopení některých věcí je dobré znát texty zde:
ŽBLUŇKAJÍCÍ ŽLUTĚSKVOUCNO
1/ ESO SLOV
Bytí – existuje jako Knihobytí. Bytost – existuje jako Knihobytost. Svět – existuje jako Knihosvět. Absolutní Myšlenka absolutní Mysli znamená existenci klíčového Slova (jakéhosi žolíka nebo esa).
Podstatnější nežli Slovo samotné je však chápání jeho charakteru: Zřídlo Veškerenstva, v bytostném smyslu, se přednostně rozlišuje jako Pramatka, přičemž princip 0-Klid-Láska-Temnota implikuje princip 1-Pohyb-Vůle-Světlo, což si lze představit jako Slunce/Časoprostor uvnitř Luny/Hyperprostoru nebo jako Prahvězdu (absolutní VšeMy – VšeJá).
Zřídlo Veškerenstva (to, co nijak nevzniká ani nezaniká) sebetvoří: Absolutní reflektuje sebe sama prostřednictvím Neabsolutního – Relativního; Relativní (Tvořené) aproximuje Absolutní (Tvořící) prostřednictvím nekonečné mnohotvárnosti. I když Tvořící má přednost, Tvořící a Tvořené od sebe nelze oddělovat. Proto výrazy jako Stvořitelka nebo Stvořitel okrádají Bytost o svébytnost.
Vzhledem k tomu všemu lze Zřídlo Veškerenstva pokládat za Prameny Nestvoření.
Když už by se mělo (výkladově) fungovat v rozlišovací rovině, Prameny Nestvoření jako Bytost (i když spíš Představa o ní) mají charakter Pramatky – neutrální a potenciálně oboupolaritní (oboupohlavní) Inteligence v nefyzickém smyslu.
Prameny Nestvoření lze rovněž chápat jako Zřídlo Nebytí.
„…Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).
Uvážíme-li, že ohnisko prasíly (živá Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip „dva v jednom“ (rozHRAní stavu a pohybu),
tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),
opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),
kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko prasíly (PRAZŘÍDLO, ABSOLUTNO) vztahem 3x7x37=777,
přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,
vyjde nám slovo SATAN,
ESO-SLOV…“ – Kniha pekel
2/ PSYCHOSEXTÁZE
Ze vztahu mezi (pomyslným) prostorem a pohybem logicky vyplývá princip Zvuk & Znak (Vibrace & Symbol, Rezonance & Obraz…); výsledkem je Slovo, Řeč, Kniha – Knihovna.
V kontextu principu sebe si vědomého Vědomí (zpětné vazby prožitku Života), základem energetické části Onoho je absolutní Láska/Existence a zároveň ona nehmotná, fantastická část (potenciál všemožnosti) má charakter absolutního Zla/Neexistence – či lze říct Pekla s nehmotným statusem; Pekla, které se reálně projeví pouze zrcadlením se ve zřídle Lásky, což se celkově projevuje jako princip Láska & Temnohra.
Podstatou vrstvení a strukturování Bytí/Bytosti – Světa – Knihy/Knihovny Nekonečna jsou princip asociace a princip analogie. S tím souvisí i řešení problému Zla, tak aby možnost existence něčeho zlého nebyla utopicky popírána (výsledkem je nakonec vždy pravý opak) a zároveň se nic zlého reálně nedělo, pouze to tak zdánlivě může vypadat. Podotýkám, že to nikdo nevymyslel, Zřídelní Inteligence (absolutní VšeMy – VšeJá) se tak jednoduše chová v souladu sama se sebou. V rovině Dítě/Fantazie s tím souvisí fenomén Hráče (hraní rolí), v rovině Dospělost/Paměť s tím souvisí pekelné Erotično.
Obecně jde o „svatou trojici“ Nesmyslnost – Dvojsmyslnost – Smyslnost, neboli (typicky) Humor/Hra/Zábava – Umění – Erotično/Sexualita.
Uvnitř kvintesence existuje sextesence: fenomén psychosextáze či psychosextuality je univerzální (6Text, SexText).
3/ ABSOLUTNÍ ŽLUTÁ (STŘÍBRNÉ & ZLATÉ ŽIVÉ ZŘÍDLO)
Zřídelní Mysl (Rozum) reflektuje sebe sama směrem dovnitř jako Srdce a duchovní energii a zároveň směrem ven jako Fantazii/Paměť, fyzickou hmotu a Tělo. Dostředivý pohyb má přednost a je latentně vždy přítomný a i když odstředivý může být neaktivní, přesto existuje jako zrcadlo dostředivé potenciality.
Jak z uvedeného vyplývá, zřídelní Mysl má charakter nekonečné, nejprůzračnější průzračné „Koule“, jejíž podstatou je sebe si vědomá Představivost. To lze v jistém smyslu chápat jako absolutní Střed či fantastický Středobod. Nejprůzračnější průzračné („Vše“) se projevuje energeticky a v kontextu zpětné vazby prožitku Života to lze chápat jako živou Lásku. Absolutní Střed („Nic“) rovná se absolutní všesměrová konvergence, principiálně to nejčernější černé. Konkrétně jde o absolutní Myšlenku jako dokonalou (neprotikladnou) protiváhu absolutní, živé Lásky – přičemž ve Fantazii je možné cokoliv, tudíž jde o Peklo a Prázdno v jednom.
Budeme-li Lásku chápat jako Bohyni Pramatku, absolutní Myšlenkou je Bůh Praotec a kdo to je, je snad nyní jasné, stejně jako kdo/co to není (a kdo/co převrací to pravé).
Když to celkově popíšeme jako absolutní VšeMy – VšeJá, je zde opravdu velmi důležité uvědomit si, že nejen individualizované (tvořené) Já existuje uvnitř/v rámci absolutního (tvořícího), ale i absolutní existuje uvnitř/v rámci individualizovaného. Lze to chápat jako reflexi prvotního My (Já) s druhotným.
Toto je důkaz absolutní relevance satanské životní filozofie a zároveň z toho logicky vyplývá, co se za satanizmus mylně (záměrně) vydává či považuje.
Rozhodně není nahodilá vizuální a fonetická podobnost výrazů SATAN – SAINT.
Vzhledem k tomu, že Absolutno působí či tvoří Neabsolutno (Relativno), individualizované Já/Vědomí může být svaté pouze tak, že akceptuje svatost Absolutního a zároveň je svaté svou nesvatostí.
Výraz Satan (ten Praotec) lze aplikovat i na Pramatku (ta) a na samo Absolutno – Nekonečno (to).
Prameny Nestvoření nazývám slovem Satanacra.
Satanacra znamená průnik výrazů „Satan – sacra“. Singulárně to je Satanacrum.
Latinské sacrum znamená na jednu stranu posvátné, svaté, zasvěcené a na stranu druhou prokleté, hrozné, odporné. Mezi svatým a nesvatým není na absolutní úrovni rozdíl (jelikož nemůže nepůsobit neabsolutní).
V množném čísle jde o tvar sacra, což zároveň vyjadřuje jednotné číslo ženského rodu (mužský rod je sacer).
Prameny Nestvoření unikají běžné Pozornosti. Zbožný fanatik by je pravděpodobně vnímal jako Věčné zatracení.
MY — PRA — ZŘÍDLO NEBYTÍ
…aneb NESTVOŘENÁ STVOŘITELKA TVOŘÍ STVOŘENÉ aneb ÚL STVOŘITELEK
Vzhledem k tomu, že Život je zpětnou vazbou prožitku (jeho základem je v průzračném smyslu Láska), původní, ŽIVÁ Mysl nemůže necítit a tím pádem ani nemůže netvořit energii.
Pseudo duchovní názory, snižující význam Mysli/Myšlení (jak Logiky, tak Fantazie) – viz programy typu „Srdce ví“, „všechno stvořil Bůh“ nebo „jsme Světlo“ a podobně -, vychází z předpokladu, že Mysl je umělá (mrtvá). Šiřitelé těchto šílených názorů ve skutečnosti mluví sami o sobě.
Jediné, co opravdu nemůže existovat, je NEMYSL.
PRADUŠE ŽIVOTA
Jelikož Absolutno (beztvaré Bytí) hraje Hru na NE/Absolutno, absolutní Střed všeho existuje „všude a nikde“. Jde o pomyslný prostor a pohyb v jednom, neboli vůli k pohybu (či naopak), neboli vědomou Inteligenci, která má všesměrový, všestranný charakter. Tato Inteligence je věčnou Myslí/Rozumem, směrem dovnitř Srdcem a duchovní Energií, směrem ven Fantazií/Pamětí, fyzickou hmotou a Tělem.
- „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí
- Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné)
V kontextu Energie a Pocitů lze zřídelní, věčnou Mysl chápat jako Praduši.
V kontextu Představ a Paměti jako Knihu či Knihovnu.
Celkově jako univerzální, magickou inteligenci neboli Magii.
Ženský princip/Matka a mužský princip/Otec jsou si rovny, ale Žena má přednost: nejprve je 0-Klid-Uvnitř-Vypnuto/Zhasnuto (Tma)-Láska (dostředivost) a až pak 1-Pohyb-Vně-Zapnuto/Rozsvíceno (Světlo)-Vůle (odstředivost). Neutrální polarita/Absolutno existuje potenciálně jako obě polarity v jednom, podobně jako ženské Lůno rodí ženské i mužské potomky (nebo Kruh umožňuje interaktivní pohyb & protipohyb po pomyslném obvodu).
Středem všeho jsme MY sami (absolutní JÁ) na oné po všech stránkách, ve všech směrech „nej“ úrovni.
Zřídelní Praduši – Knihovnu – Magii lze v určitém smyslu chápat jako nestvořenou Stvořitelku. Cokoliv původního „mimo Střed“ je určitou verzí Stvořitelky stvořené. Jelikož se nemůže dít nic jiného, nestvořená Stvořitelka existuje objektivněji jako Zřídlo Veškerenstva a jelikož NE/Absolutní se může blížit Absolutnímu pouze jako Mnohotvárné a jelikož Tvořící a Tvořené jsou dvěma perspektivami téhož, ještě objektivnější jsou Prameny Nestvoření.
„Prameny Nestvoření unikají běžné Pozornosti. Zbožný fanatik by je pravděpodobně vnímal jako Věčné zatracení.“ – je tomu tak z toho důvodu, že zbožní jedinci věří v prvotnost Stvořitele. Jejich podstatou tedy nejsou/nejsme Prvotní My. Všechno je u nich naopak (a to, co ne, je jen účelovou součástí).
Jelikož věčná může být pouze neutrální polarita, v rámci které nelze škodit/trpět, „Věčné zatracení“ – i když to je samozřejmě tak trochu nadsázka – musí být něčím neuvěřitelně úžasným… Je to něco, co je zdánlivě oddělené od absolutní Lásky, neprotikladně opačné, nezlé Zlo.
Zbožní fanatici vyhrožují duchovní smrtí, neboť oni sami jsou duchovně mrtví. Nejsou schopní být sami sebou (neutrální), proto stále druhé buzerují stupidní „pozitivitou“.
RÁDOBY „STVOŘITEL“
To je jako tvrdit, že vás nebeský Bůh Otec vykálel. Ne sice fyzicky, ale duchovně/mentálně, o to je to však horší. Možná není náhodný název Kalijuga, Temný věk, i když to je jen slovní hříčka v češtině. Věk duševních sraček.
Dotyční jedinci vůbec nejsou schopní myslet – všechno jen s něčím srovnávají jak počítače.
PRAMATKA NEKONEČNO
Absolutno je nadpohlavní či bezpohlavní. Nestvořená Stvořitelka (Prastvořitelka) je potenciálně oboupohlavní v nefyzickém smyslu. V jiné perspektivě existuje jako Úl Stvořitelek; prožitá Fantazie se mění v Paměť, jež se organizuje podobně jako hmyzí společenství – proto Úl (principiálně, nikoliv doslovně). Stvořitelky jsou jako Sestřenice, každá je jedinečně vyjádřeným Absolutnem. Stvořitelka má schopnost polarizace na dvojici Bohyně & Bůh. Tak jako ve fyzičnu existují ženy pohlavně rozlišené obojím způsobem a muži jen jedním, funguje to podobně na úrovni nefyzické (duchovní, energetické). Stvoření vzniká energeticko-fantastickou (duchovně-mentální) „partenogenezí“. Stvořitelka je Luna/vnitřní Bytí se slunečním potenciálem. Slunce znamená Čas a teprve ve spojení s časovým kontextem/vnějším Bytím může existovat i pravý Stvořitel.
Poznámka: nefyzické Bytí funguje na principu „jedno uvnitř druhého“, zatímco fyzické „jedno vedle druhého“, proto by fyzicky pravděpodobně (dejme tomu v Ráji) měly existovat pouze ženské ženy a mužští muži.