Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

Psycho-Pat

I

Existují Prašachy?

Nevím, nakolik to mysleli filozoficky, ale Fischerův a Karpovův výrok o královské hře skrývají mnohem větší hloubku, než to napohled vypadá. Přidal bych k tomu ještě výrok Niemannův.

 

„Šachy jsou život.“ 

— Robert J. Fischer

 

„Šachy jsou všechno: umění, věda i sport.“ 

— Anatolij J. Karpov

 

„Šachy mluví samy za sebe.“ či „Šachy hovoří za vše.“

— Hans M. Niemann

 

Prašachy nejenže existují, dokonce je možné je hrát na pomyslné převrácené šachovnici. A právě to se děje lidstvu, které stále nechápe…

 

II

Jedním z metaforických zdrojových principů jsou Šachy (Prašachy – Metašachy – Kryptošachy).

Odehrává se – v nehmotné rovině, ve sféře Nevědomí – pomyslná věčná šachová partie mezi Dobrem a Zlem.

Válka mezi Dobrem a Zlem je sama o sobě Zlem, jež je bezrozměrnou Neexistencí & fantastickou absolutní Dualitou.

Pomyslné nekonečné kombinace možností v této Neexistenci se prostřednictvím absolutní Nuly (neboli Všeho) zrcadlí jako schopnost tvořit Ráj.

 

Absolutno neboli potenciál všemožnosti znamená, že existuje jak Mír v konkrétní rovině, tak Válka v rovině abstraktní, přičemž podstatou rajského Míru je nejen Láska, ale i potvrzování statusu smysluplnosti abstraktní Války (pomyslné šachové partie mezi Dobrem a Zlem) – prostřednictvím Temnohry. Typická je zde trojice humor, umění, erotično.

Představa či víra, že abstraktní rovina je určená k oslavě Dobra, je nepředstavitelně zvrácená. Jak už bylo zmíněno, je třeba si uvědomit, že Válka mezi Dobrem a Zlem je sama o sobě Zlem. Aby tato možnost zůstala autentická, to jest v bezrozměrné Neexistenci, je třeba ji realizovat praktickou Temnohrou (principem Láska & Temnohra). Pokud místo toho působíme protikladně, je to jako otevírat Zlu bránu do rozměrů Existence. Bytosti se tak z Hráčů mění ve Figurky (Otroky, Roboty).

 

III

Dalším zdrojovým principem je Knihovna, projevující se hmotně jako étericko-astrálně-fyzická Příroda a nehmotně jako psychologická interakce (Hra).

Vše, co se děje, lze přirovnat k „šachovým tahům“ v Knihovně.

 

IV

Prvotní Mysl reflektuje sebe sama směrem dovnitř jako Srdce/Cit a duchovní energii (Ducha, Duši) a zároveň směrem ven jako Myšlenky, Fantazii a dále Paměť (Knihovnu) a případně fyzickou Hmotu (Přírodu) a Tělo. Vše se nekonečně vzájemně zrcadlí a lze celkově chápat jako Praduši Života, magickou Inteligenci (Magii) či živou Knihovnu.

 

Princip fungování Všeho lze obecně charakterizovat jako Zrcadlo Hyperboly (y=1/x), přičemž fenomén Zla (jako možnosti) zde má charakter bezrozměrné Neexistence. Temnota či Peklo nejsou Zlem. Zlo se zde „projevuje neprojevuje“ jako s Láskou souvztažná Temnohra.

 

  1. pozitivní Skutečnost (Realita) → kladné hodnoty větší než 1
  2. negativní Skutečnost (Realita) → záporné hodnoty menší než -1
  3. pozitivní Neskutečnost (Fantazie) → kladné hodnoty menší než 1
  4. negativní Neskutečnost (Fantazie) → záporné hodnoty větší než -1
  5. Vše → absolutní neutrální 0
  6. jiná Dimenze → souřadnice 1,1 a -1,-1
  7. SuperVše

 

V

Šachy jsou geniální hra, probíhající na úrovni astrálního Já. Neboli nejde o Duši.

A nyní si představte Šachy s velkým Š, neviditelné kosmické šachy, kde to opravdu je boj na život a na smrt (v duchovním smyslu).

 

Zřídlo Veškerenstva samo o sobě má beztvarý charakter, takže v kontextu existence životních forem je Zdrojem Iluzí. Možnost existence Iluze o Iluzi znamená i možnost existence Iluze Zdroje neboli Antizdroje, což je stínový ekvivalent astrálního Já. Astrální Já souvisí s mentálním a paměťovým Já. Není to podstata a zřídlo Bytosti. Kdyby neexistovala duchovní realita, astrální Já by bylo virtuálním Já.

Zní to jako šílené sci-fi, když se ale zamyslíme nad děním a vývojem ve světě lidí, jako by se něco/někdo snažil Duši zdigitalizovat.

 

To, co lze chápat jako věčnou Prapodstatu, lze přirovnat k absolutnímu Kniha Já. Tento „všude a nikde“ absolutní Střed všeho tvoří jednak étericko-astrálně-fyzickou Přírodu a jednak vesmír Příběhů. Pokud nějaký Svět žije životem čísel, znamená to, že je Příběhem požírán.

Takovýto Antisvět končí nakonec hrůzostrašným scénářem: v rámci globální Bílé sekty vznikne super-inteligentní umělá inteligence, zprostředkující sofistikované klonování lidských jedinců, načež i ten nejstrašnější horor je proti tomu křesťanské shromáždění.

Nechtěl bych v žádném případě patřit mezi věřící (poznámka: i materialisté jsou věřící), viz následující verze:

  • víra v Boha/Axiom (ať se ti to líbí nebo ne)
  • víra ve Hmotu/Náhodu, v jednorázovou vnější realitu („život“ na jedno použití)

Komentář: existence alternativních-paralelních časoprostorů je z mého hlediska samozřejmá.

 

Konzumní materializmus… Patriarchální náboženství… Utopické duchovno… Otevřená či různě maskovaná bezduchost.

Do očí bijícím podvodem je falešná pozitivita, jako v televizních reklamách. To vše se děje kvůli umělému oddělení polarit. Pozitivní/světlá a negativní/temná část totiž původně spolutvoří duchovní Oheň, vnitřní Plamen.

 

Uvěřte v bezkrevné Dobro, aby Zlo vaše těla infuzovalo syntetickou krví. Integrovalo vás do unimatice kolektivní umělé Mysli. Stačí tomu dát název „Nebe“ a všichni se jen pohrnou…

 

VI

Zřídlem Duše je živá Láska a duchovní Oheň v jednom. Nejen to, jedná se o pekelný Oheň.

Absolutno – potenciál všemožnosti – rovná se všezahrnující výčet s nulovým součtem, to jest Peklo. Věčné zatracení je strašný žvást. Něco, co má součet nula, znemožňuje nejen utrpení, ale i možnost škodit. Věčné je pouze něco, co má přirozenou schopnost „občerstvovat“ status neutrality; něco polarizovaného dlouhodobě beze změny nevydrží. Extrémní pozitivní nebo negativní polarita mají nejnižší životnost.

 

VII

Na královské hře se mi nejvíc líbí ten iracionální soulad. Není to řád, nýbrž řád a chaos v jednom, logika a fantazie v jednom. Je to podobné Přírodě.

 

Jedinec, který si neuvědomuje a prakticky nerealizuje svůj pekelný duchovní aspekt, může brát Šachy/Život osobně či dokonce smrtelně vážně; vítězství je opojné jako droga, porážka jako vražda své představy-o-sobě.