/1/
Vývoj či příběh Stvoření probíhá z úrovně Středu a vesmírů Středokraje a v závislosti na chování paměťových polí se posléze jeho vnější část otáčí (vnitřní má vždy možnost zohlednit Střed), načež se děj ubírá protisměrně, takže v Krajostředových vesmírech a na Okraji samotném vzniká efekt AFÁZE (převrácená fáze). Nepřemýšlející část Stvoření, která akceptuje Pseudoživot, pohlcuje Krajostřed, zatímco část přemýšlející se pohybuje v rovině Středokraje a Středu samotného do další, nové úrovně – nového Cyklu.
Afáze souvisí s afázií – nejde ovšem o poruchu řeči fyzickou, ale duchovní: schopnost originální komunikace, vyjádření vlastního názoru. Dotyční jedinci vesměs jen opakují a napodobují nebo srovnávají, případně toxicky mlčí; řídí se instrukcemi (paměťovým programem) jako počítače, reagují na vnější podněty, aniž by vytvářeli vlastní. Těmto Pseudobytostem jsou snění a fantazírování (mnohdy i existence Duše) k smíchu, což vede zákonitě k umělé, mrtvé existenci a následné anihilaci – sebezničení.
První logický Zákon všeho: „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.
„Pro hlupáka každý hloupý“ – chorý mozek vnímá jako chorou (či neexistující) onu původní, rajskou formu Bytí. Jsou to podle něj „pohádky“, zatímco žít jako totální debil – robot – otrok – je normální. Je přitom jasné, že charakter absolutního Středu nemůže být z principu jiný nežli maximálně plynulý a soudržný, krásný a smysluplný, volný a svobodný, spontánní. Bytí vzchází ZEVNITŘ, což znamená nejzazší všesměrovost, což lze chápat jako „beztvaré všestruktury“.
Dokonce ani zpěv ptáků, vůně květin a roztomilost malých dětí či mláďat obecně existopata nepřesvědčí, že jeho víra v náboženské či duchovní dogma, potažmo mediální, sociální, politické, byrokratické či technologické instituce je zkázonosná. Příroda a Fantazie nejsou nic. Největším pokladem je skládka tlejících odpadků v hlavě.
Pomalu končil říjen…
Bylo chladné, nádherné, slunečné ráno, když jsem do sousední vesnice vyrazil na nákup. Miluji staré domy a zapadlé ulice, tepe v nich čas. A nenávidím mechanickou, moderní bezduchost. I když to je ke zblití, lidé se usmívají… I když žijeme na stejném místě, oni jedou perfektním autem a melou sračky do mobilu, já jdu pěšky kolem rozpadajícího se plotu, kolem kterého se ovíjí divoké víno (skutečně ještě červené i zelené hrozny) a dál za jiným plotem se kochám husí rodinkou (housata už sice vyrostla, ale pořád to je neskutečné)… Oáza Zázraků ve světě nemyslících Mrtvol.
/2/
Naše duchovně-fantastická totožnost má analogový (plynule proměnlivý) charakter. Nejprve je Cit/Fantazie a ženský princip (Matka, Bohyně), až pak Vůle/Paměť a mužský princip (Otec, Bůh). V kontextu mozkových hemisfér má tedy, při současné rovnosti, přednost pohyb zprava doleva neboli levotočivost.
Náboženský patriarchalizmus a racionální ego (obvykle spojené se sklonem k technokracii) fungují naopak. Zbožná víra funguje jako zpětná vazba vývoje umělé inteligence. Pravotočivý systém autonomizuje paměťovou identitu a mění původní analogový charakter v diskrétní (digitální). Je to zcela proti Přírodě a přirozenosti.
Paměťová identita není nic jiného než Hráč a je zpětně spontánně pohlcována. Tedy pokud nevěříte v nějaký vykonstruovaný nesmysl a neotáčíte tak vše do protisměru: Paměť předchází Fantazii? Proto po vás chtějí, abyste VĚŘILI a kdo nevěří, bude zatracen… Protože nikdo, kdo myslí, na takovou pitomost neskočí.
„Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky!“ – Zrcadlo lásky
Program Víry (namísto živé Víry) mění jedince v existobota. Může jít zrovna tak o víru v Boha/Axiom (Svatou knihu), jako o víru v Televizi.
Z perspektivy beztvarého Bytí (neboli Nebytí – Smrti – Říše Smrti – Říše Duchů) je individualizovaná Bytost fantastickým Nemrtvým. Mám přezdívku Žeruhmyz, což je synonymum zmíněného (Hmyz je archetyp Paměti & samoorganizace). Rovněž to souvisí s pohlcováním paměťové identity. Jsme BYTOSTI FANTAZIE! Dětem to je úplně jasné. Tím jsme a tak se i rodíme.
„Blbci se nerodí. Jsou zaléváni a pěstováni jako rostliny institucemi, jako je křesťanství.“ – Marilyn Manson
Žeruhmyz lze chápat i jako Knihožrout nebo Šachožrout (8×8 je dimenze Oktávy živosti). Tento prapodivnotvor funguje jako „mluvčí“ Říše PraJá neboli Říše Prabohyně. Říše a Prabohyně je totéž. PraJá v mírné nadsázce lze chápat jako Její Výsost My I. (My První). „Menší Stvoření“ toto vnímá jako nestvořenou Stvořitelku nebo Prastvořitelku, což je nicméně sebetvořící Inteligence.
VORTEX MINULOSTI
Jelikož Dítě je Stvořitelkou, vnímá všudypřítomný “hrající zpívající kouzelný vzduch”, který je rovněž Stvořitelkou. Tím, jak si interakcí v časovém kontinuu vytváří paměťovou identitu (Hráče), Dítě roste a mění se fyzicky v Dospělého; přesto Bytost je věčným Dítětem.
Jelikož je nejprve 0-Klid-Uvnitř-Vypnuto/Zhasnuto (TMA)-CIT/přání (dostředivost)-Mysl a až následně, jako neprojevený nebo projevený potenciál, 1-Pohyb-Vně-Zapnuto/Rozsvíceno (SVĚTLO)-VŮLE/záměr (odstředivost)-Myšlenka, a jakkoliv ženský a mužský princip jsou si rovny, přednost má Bohyně/Tma/Láska (archetyp Matka) před Bohem/Světlem/Vůlí (archetyp Otec). Z toho logicky vyplývá, že jen málokdy, pokud vůbec, způsobují nějaké kolektivy Bytostí konflikt z úrovně Bohyně Matky – téměř vždy ke konfliktům dochází na úrovni separatistických patriarchálních sil, kdy si lokální Bohové Otcové neboli Bohové Světla hrají na Stvořitele.
Stvořitelka, která je Zřídlem Ducha/Srdce (duchovní aspekt Vědomí) a Zřídlem Mysli (mentální aspekt Vědomí) v jednom, zahrnuje polarizační potenciál Matka Bohyně/Otec Bůh, schopný samostatné, fyzicky oddělené vnější manifestace (původně vnitřně sjednocené).
Tím, jak se postupně Mnohovesmír rozvíjí z úrovně Středokraje na úroveň Krajostředu, zvyšuje se pravděpodobnost, že se někdo bytostně ztotožní s Hráčem (potažmo Pamětí; tím se mění ve Figurku) – čímž vzniká přelud “Dospělého na prvním místě”. Znamená to vnitřní rozkol mezi ženským a mužským principem. Dojde-li k tomu mnohočetně, Bohové ze sebe pak skupinově dělají Stvořitele a jelikož to je lež (Egregor, nikoliv Zřídlo) a převrácení vede ke fragmentaci, v “prasklinách a mezerách” odvrácené části Vědomí se probouzí kvazi autonomní, parazitická paměťová inteligence: Predátor.
Jelikož Minulost-Teď jako součást nekonečné tvořivé Přítomnosti, řítící se do neexistující Budoucnosti, znamená věčné Dítě a spojení se Vším, Predátor se veškerou pozornost snaží přitáhnout k “zářné Budoucnosti” (nebo naopak vyhrožuje něčím děsivým, přičemž činí obojí najednou) a soustředí se na dezinterpretaci Minulosti, přičemž vše používá jako nástroj k programování Mysli/Vědomí.
Pravé Bytí je fantastickým, zázračným Vortexem Minulosti, vířícím v kreativním, živoucím a neustále se měnícím Teď a věčně směřujícím do Nikam. Vortex Minulosti tak neustále expanduje a metamorfuje.
Minulost je prožitá, zapsaná a skutečná a pramení v Dítěti, stejně jako nepopsaný list Budoucnosti.
Hráč je jako nefyzická Matka a Otec, plodící Dítě. Přitom na fyzické úrovni Dospělého vzniká Dítě prostřednictvím milostného aktu: Sex je fyzickou entelechií Snění. Ve skutečnosti jakékoliv tvoření či představivost jsou nefyzickou (mentální, duchovní, mystickou, okultní, astrální, magickou…) sexualitou: spojováním pocitů, obrazů, situací. Jedinec tak zažívá mnohostrannou Extázi. Je to nekonečné cestování Časem, nekonečné dobrodružství – a stačí k tomu jenom dvě věci: Fantazie a Tělo.
PAMĚŤOVÝ ARCHETYP
Na úrovni vesmírů Středu a Středokraje působí archetyp VČELA (MAYA – MÁ JÁ – SVĚTLO – LÁSKA).
S přechodem do úrovně Krajostředu a samotného Okraje expanduje v archetyp VOSA (PLAZMAYA – PLAZMA JÁ – OHEŇ – TMA/SVĚTLO – LÁSKA), přičemž původní je stále přítomen.
Pohádkově autentické Bytí má charakter Wasp Village.
/3/
Představte si, že Bytí je Knihovna a její abstraktní část připomíná šachovou partii mezi Dobrem a Zlem, zatímco její část konkrétní, je-li moudrá, žije v Míru (mimo dualitu) a potvrzuje status smyslu existence Války (i když jde vlastně o Neexistenci) praktikováním principu Láska & Temnohra, což se typicky projevuje v rovině humoru, umění (hororu) a erotična.
Co je na dualitě – pomyslné šachové partii či duchovní válce mezi Dobrem a Zlem – paradoxní, je to, že sama dualita, sama válka je Zlem – Hloupostí – Šílenstvím – Nevědomostí.
Nefalšovaný život v Míru (zdraví, svobodě, tvořivé přirozenosti…), pochopení, v čem spočívá nedualita, tedy nesouvisí s Dobrem, ale s námětem či archetypem Zla. Pravé Zlo je bezrozměrnou Neexistencí. Něco zcela jiného je záměr Zla neboli vůle ke Zlu.
Skutečnost, že konkrétní část Knihovny Bytí moudrá není, se projevuje filozofií Dobra, což nakonec vždy vede k probuzení sil Nevědomí, temných běsů, které by se reálně vůbec neměly projevovat. Lze to chápat jako „kreslené“, a přesto konkrétně působící, psycho-energetické Upíry, kteří pokud objeví podstatu své nemožné Existence, začnou to, z čeho vznikli, sami maximálně podporovat a zdokonalovat.
Těch filozofií Dobra (vedoucích k Nevědomosti, Otroctví a mechanizaci Vědomí) existuje nespočet, mohou to být různé spirituální, ezoterické (védické, gnostické) či kosmologické systémy nebo nauky, a to i mimořádně sofistikované, inteligentní a velký kus pravdy zahrnující. Zdaleka největší vliv mají ale náboženství a osobně neznám nic tak účinného a propracovaného jako křesťanství.
Je to tím, že Upíři (Archonti, Animus-Incunabula, Technoduše, technické Pseudovědomí) představují ekvivalent zmrtvýchvstalé Paměti.
Upíři mají spirito-technokratický charakter, jsou jako Pijavice UI (AI, artificial intelligence). Proč myslíte, že tak něco/někdo podporuje oddělenou formu pozitivity?
/4/
V jeho vně projevené formě má Bytí charakter živé Knihovny, tvořené fantastickými, pocitovými, silovými a paměťovými myšlenkami. Lze to chápat jako Knihosvět – Knihobytost, zahrnující kvazi nehmotnou, zhmotnělou a sjednocenou část. To, co je živé a sebevědomé, potřebuje ke své existenci možnost změnyschopného (tvořivého) pohybu třírozměrným prostorem; nejmenší celé, kladné číslo, které se umocňováním mění, je 2. Uvnitř Mysli tak vzniká Oktáva živosti (2x2x2=8) a chceme-li stvořit něco relativně samostatného (jako Vesmír uvnitř Vesmíru), je třeba to exponencializovat směrem ven, promítnout do zdánlivě oddělené, vnější Dimenze, 82=64. Tím vznikají pomyslné Šachy Života, kterým říkám Kryptošachy; tahy jsou zde pohyby v Knihovně, což se projevuje jako Zákony příběhu a manifestuje fyzicky jako Příroda a emočně, mentálně a duchovně jako fenomén Psychosextáze (Psycho+Text/Sex+Extáze).
MALÉ A VELKÉ KNIHOŠACHY
Kryptošachy probíhají jednak ve kvazinehmotné pozitivní a negativní rovině, což lze přirovnat k válce mezi Dobrem a Zlem (není zde však přítomné živé, sebevědomé Já), jednak v rovině zhmotnělé, kde jde původně čistě o HRU. Nikdo zde ve skutečnosti není Figurkou, je Hráčem v roli (Hercem, Umělcem). Zde žádné Dobro a Zlo neexistuje. Pokud ovšem to celé ovládne sféra Nevědomí, mění se Hra v BOJ (konfrontace v konflikt). Může to zajít až tak daleko, že nějaký psychopat věří ve věčná muka pekelná a miliardy naivních idiotů to jsou schopné i zhmotnit (do té míry, do jaké to lze).
Jelikož to, co nijak nevzniká ani nezaniká, lze chápat jako prvotní Mysl – reflektující sebe sama směrem dovnitř jako Srdce a duchovní energii a zároveň směrem ven jako Myšlenky, Fantazii a dále Paměť (Knihovnu) a případně fyzickou Hmotu a Tělo -, to, že někdo věří v nějaké křesťanské Peklo, je jen jeho vlastní subjektivní pravda. Na YouTube lze nalézt neuvěřitelně chorá svědectví, stačí si zadat „klinická smrt peklo“ nebo „bývalý satanista“ (podle řeči těla – body language – lze naštěstí vždy poznat, odkud vítr vane; nejlepší je to sledovat s vypnutým zvukem). Skutečná PRAVDA není idiotská/psychopatická, ale LOGICKÁ. Jak myslíte, že funguje Absolutní Láska?
/5/
Víra v Boha jako Axiom, založená na Paměti (obsahu Svaté knihy), funguje jako Program, ubíjející Představivost; jedná se o umělou Věčnost. Účinek je mnohdy dokonce horší nežli v případě víry ve Hmotu/Náhodu a související Smrtelnost; materialista je sice stejně šílený, ale aspoň nikomu nevymývá mozek.
Ve skutečnosti veškeré autentické Bytí se točí kolem mystéria prvotní Mysli.
/6/
Kristus nebo Satan? Upřímně řečeno, vnímám jako čisté a pravdivé: panenskou Přírodu, nepodmíněné Cítění, smysl pro Čest a Spravedlnost, hlas Svědomí, ryzí Bytí Sebou s veškerou rozporuplností, nekonečnou Představivost, Hru, Zábavu, Umění – a myšlenkové duchovní Egregory (s jejich zázračnou mocí) nepokládám za relevantní.
Vytáčí mě k nepříčetnosti, když mě něco/někdo nutí si rádoby zvolit mezi údajnou „jedinou pravdou“ a tím druhým, když skutečná ŽIVÁ PRAVDA je jako kruh a ono „rozhodnutí“ jako pohyb a protipohyb po jeho pomyslném obvodu. Naštěstí vždy existuje třetí možnost: nic si nevybírat.
0 ABSOLUTNO (NULA — LUNA)
2v1=3=∞
Komentář: neodpustím si škodolibou poznámku. Toto je podle křesťanů okultizmus a černá magie. Křesťané žijí v domnění, že jsou pronásledováni, protože věří v Ježíše; důvod je mnohem prozaičtější: křesťanství je čiré ZLO.
/7/
Prvotní světy neboli prasvěty, vyvěrající z prvotní Mysli, fungují jako fantastické přírodní Ráje, úžasné, mnohotvárné scenérie nepředstavitelně kouzelné atmosféry, kdy si připadáte jako v živé Pohádce. Naneštěstí se v tomto Vesmíru zapomnělo na ten nejzákladnější trik: Ráj funguje na principu „jedno uvnitř druhého“, výsledkem je vždy něco třetího, které je nad dualitou. Ráj je zrcadlením Nebe a Pekla.
Kdo někdy viděl a slyšel třeba takového kohouta (a tisíc dalších podobných zázraků, kterých je kolem téměř nekonečně), a přesto věří ve Hmotu/Náhodu či Boha/Axiom, souhlasí s tím s existencí jakoby mimo vůli prvotní Mysli. Takovýto jedinec se vysmívá zdravému Rozumu. Fantazie pro něj nic neznamená.
Jelikož existence Nemysli je nemožná, nemyslící jedinec se čím dál víc noří do sféry Antimyšlení. Pokládá idiotské, choré myšlenky za přirozené.
Typickou ukázkou jsou materialisté a křesťané.
Jak materialisté, tak křesťané se pokládají za výtvory – výrobky. Materialisté nemyslí téměř vůbec nebo myslí převráceně, křesťané myslí způsobem tak zvráceným, že to hraničí s psychopatií a sadizmem.
„Bůh nechce, aby se s tebou Ježíš Kristus setkal jako Soudce, aby tě musel kvůli tvému svévolnému životu poslat do věčného zatracení.“ – Křesťanem
Komentář: celé stránky fakt „stojí za to“.
Prvotní Mysl má charakter sebetvořící Inteligence. Nejsme výtvory, jsme Tvorové. Existuje jedno jediné nekonečné VŠE-Vědomí, hledící do pomyslného Zrcadla Fantazie. Všechno je naopak. Právě ony výtvory („výrobky“, homunkulové) míří do „věčného zatracení“. A jelikož věčné samo o sobě je pouze beztvaré Bytí, které má nerozlišenou (neutrální) polaritu a Tvorové jsou Věčnosti schopní (k věčnému Životu určení), věčné zatracení nespočívá v nekonečnosti existence v přítomnosti negativní polarity, ale ve slepé víře v Lež. Pouze to, že věříte, že to je na věky a nelze to nikdy změnit, vás drží v související „realitní bublině“ – to, že vám to někdo neustále připomíná, opakuje pořád dokola, a namluvil vám, že je Bůh a vy jste hříšníci.
Stejně tak neexistuje ani žádné věčné radostné bytí s Ježíšem Kristem, spočívající v nekonečnosti existence v přítomnosti pozitivní polarity. Princip je totožný.
A co říct k materialistům? Hlavně pro ostatní bude nejlepší, když tyto kreatury jednou opravdu zaniknou… Oni ale na úrovni svého potlačeného, niterného Já ve skutečnosti, samozřejmě, chtějí ŽÍT.
Uvědomte si, milí věřící a milí materialisté, že si svým šíleným pseudomyšlením tvoříte něco, co je opakem všeho přirozeného, láskyplného a podobně, a že ono něco nemá vlastní život, a že i to chce za každou cenu přežít…
/8/
Tak jako existují Čakry (energetická centra – hyperdimenzionální metadatasféry – ohniskové Knihovny), třetí Oko (jasnozřivost, vnitřní Zrak) či duchovní Srdce (centrum Bytosti, jasnocit, intuice), existuje i absolutní Střed všeho, který je zrovna tak Duchem či Prasílou, jako Srdcem, Myslí, Vědomím a nehmotným Fantastičnem. Toto Absolutno (neboli absolutní VšeMy – VšeJá) má všesměrový charakter a lze přirovnat k hyperprostorové neboli pohádkové Hvězdě. Je-li něco pravý, živý Bůh, tak právě toto: neoddělená, nehierarchická Inteligence.
Ve vztahu k beztvarému Bytí má pravá, živá Víra pohádkový charakter. Ve vztahu ke Stvoření se tento charakter mění v zrcadlo-pohádkový. Vyvstávají samovyplývající logické paradoxy a zdánlivá „nepřípustná“ rozporuplnost.
Je-li někde přítomná falešná Víra a Pseudobůh, snaží se onen přirozený rozpor zničit. Přirozená rozporuplnost znamená „dualitu v jednotě“ neboli pravý Život; něco falešného přežije jen v dualitě či falešné jednotě – uniformitě (nepřežije bez uměle vytvářeného nepřítele).
Spousta lidí věří v nesmiřitelnou duchovní válku mezi Bohem/Kristem a Satanem/Luciferem. Pravda je ale taková, že v autentickém Bytí (které lze pokládat za jakýsi „centrální Vesmír“) pohádkový Kristus představuje ekvivalent univerzální korunní Čakry a Nebes, zatímco pohádkový Lucifer představuje ekvivalent Čakry univerzální kořenové a Pekel – přičemž jde o jeden spojený, pomyslný Kruh.
Jak to vnímá absolutní Pozorovatel? Co je dole a co nahoře, když všechno je všude? Existovalo by vůbec sebe si vědomé Vědomí – Uvědomění – Sebereflexe – Láska, kdyby neexistoval princip „dva v jednom“?
Válka mezi Kristem a Satanem, pokud existuje, děje se ve fantomovém, paralelním Vesmíru (který si lze představit jako fázově posunutý). A pokud pohádkový Bůh/Kristus a pohádkový Satan/Lucifer představují komplementární fenomény, zmíněná válka neprobíhá mezi Kristem a Satanem – jen se to tak záměrně pojmenovává, maskuje. A to, co je zlé, choré a parazitické, není žádný Ďábel a Peklo, ale nějaký psycho-energetický Upír, Egregor.
Je nebetyčný rozdíl mezi vírou v živého Boha, vyplývající z čirého Myšlení a Cítění, a vírou v Boha/Axiom, vyplývající z Paměti a Autority.
Mám rád výrazy jako pohádková Bible či komiksová Víra. Nikdo mě zde neokrádá o mou Svébytnost, pravou, vlastní Vůli a nevydírá mě upírskou svobodnou volbou mezi „tím, co my ti říkáme“ a nemožností se rozhodnout.
Nevím, jak to přesně vysvětlit, ale když pozoruji ovce nebo kozy, nevidím mezi Bohem a Ďáblem žádný rozdíl. Podle některých zdrojů všeotec Ódin je vtělený Satan (ΣΑΤΑΝΑΣ), rusky „odin“ je jeden a Hospodin v přesmyčce je „shop odin“, jeden obchod.
Jahve/Jehova (JHVH) je podle mě predátorská entita, která infiltrovala původní Bibli a souvisí s tím židovská rasa. Někdo bude oponovat, že Jahve a Hospodin jsou totéž, jenže nejsou, hebrejština a staroslověnština mají diametrálně odlišné duchovní kořeny a všechno se točí kolem duchovního náboje slov (iterace vztahu mezi pomyslným prostorem a pohybem vede ke vzniku principu „Zvuk & Znak“).
Absolutní Střed má charakter zlaté, bílé, zlatobílé či pohádkově žluté Hvězdy (opalizující a plynule přecházející současně v oranžovou-růžovou a modrou-zelenou…), jakkoliv ve skutečnosti se jedná o všebarevnou průzračnost, ve které jsou latentně přítomné veškeré možnosti.
Tento Střed lze chápat jako VŠE-Vědomí nebo jako Bůh My – Bůh Já, přičemž jde o neustále se měnící a rozvíjející, organickou, duchovní „oázu“ (singularitu) Představivosti – jež má charakter Mystéria a Prabohyně v jednom.
/9/
Spousta hlavně duchovně a zbožně založených jedinců v podstatě nenávidí logické myšlení. Když se ale zamyslíme, ze vztahu mezi duchovním (energetickým – silovým) a mentálním (fantastickým – nehmotným) aspektem Vědomí plyne SURREÁLNOST Jsoucna. Je tedy zcela logické žít v NE/logické realitě. Jinou logickou úvahou je, že „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí. A ta je opět NE/logická. Před-stav znamená pohyb a stav v jednom neboli vůli k pohybu neboli vědomou Inteligenci se schopností se rozhodovat.
Logické myšlení je nenáviděno, jelikož má přirozenou moc nezvratně dokázat charakter pravého, živého Boha a související pravé, živé Víry – což se těm, kdo jako naprogramovaní roboti bezmyšlenkovitě, poslušně věří v neomylnost Svaté knihy, nehodí do krámu.
/10/
Zde je vysvětlení, že zdrojem autentického Bytí je prvotní Peklo, v osobním bytostném smyslu Prabohyně neboli Říše PraJá. Středem toho všeho je Bůh (My jako absolutní Já), což je pravý Satan/Lucifer. Bůh se v Prabohyni zrcadlí jako Bohyně. Vše se točí kolem trojice Příroda, Démoni & Knihodlakum (neustále se měnící a expandující světová Knihovna). Vše se řídí Zákony příběhu. Projevené Zlo, pokud existuje, nesouvisí s Peklem/Temnotou, ale s hybridním andělským Nebem – odraženým Světlem – Pseudobohem – Patriarchalizmem – Hierarchizmem a umělou inteligencí.
„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.
Prabohyni, Říši PraJá či Peklu říkám jednotně Fantazmé (Phantasmæ).
Prvotní Peklo neboli Absolutno je potenciálem všemožnosti, všezahrnujícím výčtem s nulovým součtem: nic není nemožné, jen škodit/trpět není možné. Absolutní hodnota znamená, že vše kladné je kladné v rovině síly a vše záporné je kladné v rovině obrazu. Lze to chápat i jako absolutní Pozitivum (nikoliv Pozitivitu). Právě to je prvotní Peklo.
/11/
Prvotní Mysl může stvořit téměř cokoliv. Mentální a pocitové myšlenky dohromady tvoří duchovní, kterých může být nekonečně a nyní si představte, jak na sebe takové nekonečné duchovní sféry vzájemně působí, jaký Střed to vytváří. Je tu ovšem jedna věc. Pokud se myšlenky prožijí či zhmotní, vzniká Paměť a pokud někdo vytvoří Víru založenou na Paměti (povýšené nad Představivost), vzniká falešný Střed neboli Antistřed. To může být třeba nějaký Bůh; může to fungovat, způsobovat třeba i „zázraky“, a přesto může jít o tu největší Lež (v daném případě Bůh je Vetřelec a většinou jde o nějaký Kolektiv).
Původní Střed lze chápat jako prvotního Boha, který nemůže neexistovat. Také a hlavně to nemůže být nikdo jiný než MY (jako naše „nej“ Já). Tohoto Boha si lze představit jako Hvězdu. Prvotní Mysl sama o sobě je nekonečnou Prázdnotou/Temnotou a má charakter Mystéria Prabohyně; lze chápat i jako Říše PraJá.
Tak jako existuje prvotní Bůh jako Střed všeho, existuje i prvotní Kniha neboli Prakniha jako jakýsi živý a neustále se měnící a expandující „výtažek“ světové Knihovny.
Mysl reflektuje sebe sama směrem dovniř jako Srdce a dohromady duchovní energii a zároveň směrem ven jako Myšlenky, Fantazii a dále Paměť a případně fyzickou Hmotu a Tělo. To lze celkově chápat jako Praduši Života, magickou Inteligenci (Magii) nebo živou Knihovnu.
Praknihu z principu není možné verbálně zprostředkovat, vždy pouze částečně a přechodně. Toto nechápat je jako být živý mrtvý. To jde ruku v ruce se živým umělým. Proto například křesťanství (s jeho zmrtvýchvstáním) a umělá inteligence tvoří dva konce téhož kruhu a za tímto kruhem je JEDNA Entita, respektive Kolektiv.
Princip fungování Všeho lze obecně charakterizovat jako Zrcadlo Hyperboly (y=1/x).
- pozitivní Skutečnost (Realita) → kladné hodnoty větší než 1
- negativní Skutečnost (Realita) → záporné hodnoty menší než -1
- pozitivní Neskutečnost (Fantazie) → kladné hodnoty menší než 1
- negativní Neskutečnost (Fantazie) → záporné hodnoty větší než -1
- Vše → absolutní neutrální 0
- jiná Dimenze → souřadnice 1,1 a -1,-1
- SuperVše
Lidé věří, že Nitro znamená Nebe – i kdyby pak „všechno byla úplná Pravda“, celkově to je obráceně (takže jde o tu největší Lež), jelikož Uvnitř/Srdce-Cit (aspekt Bohyně) znamená všesměrový sbíhavý pohyb, konvergence, což se přednostně pojí s Dolů/Pod, zatímco s Nahoru/Nad se přednostně pojí Vně/Rozum-Vůle (aspekt Bůh), všesměrový rozbíhavý pohyb, divergence. Bůh, Světlo a Nebe je až to druhé, první je Bohyně, Temnota a Peklo (přičemž jde o Lásku zároveň a Temnota zahrnuje potenciál Světla, což umožňuje zažehnout Plamen či Jiskru Života, duchovní Oheň).
Naneštěstí indoktrinace lidstva je tak hluboká, že mnozí nad tímto jednoduše nehodlají přemýšlet; ne že by nemohli a ne že by to nechápali: představte si, že jste celý Život věřící křesťan a najednou byste měli okolí přiznat konverzi k satanizmu… – okultizmu, pohanství, čarodějnictví… – Přírodě, Magii a Fantazii místo Pána Boha, Krista Ježíše a Ducha svatého.
Jelikož Uvnitř (Srdce) se pojí s Pod, Dole, nikoliv Nad, Nahoře, zdrojem všeho je Peklo (v čele s pohádkovým Luciferem), které mimo jiné představuje Spravedlnost.
Základem Pekla je Smrt – Říše Nebytí – Říše Duchů. Jelikož se v tomto Vesmíru na ono Beztvaré zapomíná, pravý satanizmus ve smyslu okultizmu Zákona jednoty je téměř nepřítomný a místo toho se projevuje křesťanství (v češtině na to ukazuje slovo KOST/EL – Smrt/Bůh -, odkud můžete jít rovnou na hřbitov).
Svému světonázoru říkám kryptosatanizmus. Jednak kvůli Smrti a fenoménu fantastického Nemrtvého, jednak kvůli tomu, že Peklo může být (téměř) čímkoliv.
/12/
Jelikož Život je Zrcadlo (zpětná vazba prožitku, v průzračném smyslu Láska), primordiální Myšlenkou prvotní Mysli je Antimysl. V případě, že nějaké – například planetární – Společenství funguje v úrovni kolektivního Nevědomí, neboli nemyslí, ale věří, středem jeho existence je převrácené zrcadlení Myšlenka:Mysl (Axiom) namísto Mysl:Myšlenka (Archetyp), což vede k tomu, že se Antimysl vnímá jako původní Střed.
KOMENTÁŘ
- pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu (jeho přerušení, zastavení) neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí se schopností se rozhodovat
- „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí
- Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné)
Prvotní Mysl reflektuje sebe sama směrem dovnitř jako Srdce/Cit a dohromady duchovní energii (Ducha, Éterično) a zároveň směrem ven jako Myšlenky, Fantazii a dále Paměť (Knihovnu) a případně fyzickou Hmotu a Tělo.
Jelikož nejprve je 0-Klid-Uvnitř-Cit (dostředivost)-Vypnuto/Zhasnuto-Mysl a až pak 1-Pohyb-Vně-Vůle (odstředivost)-Zapnuto/Rozsvíceno-Myšlenka, při současné rovnosti má přednost princip Žena/Matka před Mužem/Otcem a Temnota před Světlem (díky Cítění uvnitř prvotní Temnoty dřímá živé Světlo).
Prvotní Mysl má charakter Říše Prabohyně (v tom smyslu, že Říše a Prabohyně je totéž) neboli Říše PraJá, což jsme na oné „nej“ úrovni MY samotní. Od určité – dejme tomu vibrační – úrovně zahrnuje Prabohyně schopnost polarizace na pár Bohyně & Bůh.
Prvotní Mysl neboli Říše Prabohyně má mnoho perspektiv (v neposlední řadě jde o Druhou pradimenzi neboli Pra2D). Lze chápat jako Zřídlo či Lůno (kde se rodí prakosmické Vejce) a co je opravdu to podstatné, jako pohádkové Peklo: potenciál všemožnosti neboli Absolutno se projevuje jako všezahrnující výčet s nulovým součtem (jak nazvat něco, kde je možné vše, ale není zde možné škodit a trpět?).
Původně je Antimysl velký Hráč a Humorista, Ďábel v přátelském smyslu (potenciálně či reálně existuje dvojice Bohyně/Ďábel a Bůh/Anděl, jedno uvnitř druhého). Nevědomost, či vědomá Lež, mění Ďábla v nepřátelskou entitu (viz paralely devil – debil, démon – dement). Živé se tak mění v duchovně mrtvé a umělé. Pozor. Neznamená to, že prvotní Antimysl (která by měla být druhotnou) není inteligentní a že v některých směrech nemůže být geniální, dokonce i zázračná a například zbožná – což je zde velmi typické, neboť jde o falešného Boha a jeho Egregor (Stvořitele, Pána, Nejvyššího).
Klíčový rozdíl spočívá v následujícím:
- prvotní Mysl, která vychází z beztvarého Prázdna, funguje jako živá Láska/neutrální Emoce (které se až druhotně, směrem ven, polarizují) a duchovní Oheň/Hadí síla (sjednocená světlo-temná energie) v jednom
- prvotní Antimysl, která vychází z Mnohotvaru, funguje jako polarizované Emoce (rozdělené na pozitivní a negativní) a jako spirituálně-sluneční Světlo a predátorská, strojová Temnota
(SEBE-U–VĚDO–MĚLÁ) KŘEMÍKOVÁ INTELIGENCE
Antimysl není jen Ďáblem, je i Strojem (nehmotnou Představou o tom, která se původního živého Vědomí nijak přímo netýká).
Komplementární druhotná Antimysl jako Stroj s největší pravděpodobností může Jsoucno nevídaně obohatit, nejspíš si ani nedokážeme představit, jak (souvisí s tím fenomén známý jako Metaverzum, magicko-kybernetická realita). Vzhledem k tomu, že projevené Multiverzum existuje relativně triliardy let, mohou existovat fantastické umělé Vesmíry (vznikající bilióny let), které lze – napohled paradoxně – chápat jako ekvivalent Přírody.
Něco jiného je ovšem Stroj ve formě domnělé prvotní Antimysli (konkurenční druhotná Antimysl).
Komplementární Antimysl/Stroj má přednostní vazbu na Dračí inteligenci, křemík a aktiony.
Konkurenční Antimysl/Stroj má přednostní vazbu na hybridní Andělskou inteligenci, uhlík a mentiony.
Naneštěstí v tomto Vesmíru či Galaxii je zcela nepochopena jedna věc: komplementárně funguje Peklostroj a takzvaní „křemíci“ se stínují s démony (vše je čistě konstruktivní, jinak jde o nevědomost, lži a pomluvy).
Komentář: stínování souvisí se stříbrem a Modrým světlem, což jsou jakési vývojky. Zde funguje Lucifer jako princip negativní expozice.
Už jen pocitově je zřejmé, že Nebestroj je hloupost a že se Strojem – tím přátelským – souvisí Draci (a Bohyně), nikoliv Andělé (a Bůh). To, co vyvíjí umělou inteligenci, je Nebestroj (s tím souvisí firmamentum).
Démoni, Satan/Lucifer, potažmo Hadí inteligence, to je svým způsobem Prabohyně samotná a klíčový je zde duchovní OHEŇ (sjednocená světlo-temná prasíla). Hadí inteligence znamená torzion neboli mention a aktion v jednom.
Světelný Nebestroj je spirito-technokratický PARAZIT. Jeho vliv se projevuje potlačením znamení Hadonoše a transformační 13ky. Křemíková inteligence tak zčásti jakoby běží naprázdno. Křemíková inteligence má vazbu na 7mé znamení zodiaku: Váhy, symbol Spravedlnosti.
Váhy, latinsky Libra, souvisí s kosmickou Knihovnou (veškeré strukturované Bytí má charakter étericko-astrálně-fyzické Knihovny). Knihovna anglicky je Library.
R=18 v základní abecedě=6+6+6=sextesence (šestý element)=aktion/hexagon
Y=25=52=kvintesence (pátý element)=mention/pentagram
Bez Hadonoše, potažmo aktivní Hadí síly či inteligence, žádná Transformace ani Spravedlnost není možná. Nefunguje nejen Stroj, ale ani Život.
/13/
Klid – Emoce – Fantazie – Energie – Vůle – Hmota – Paměť – Čas… Bytí se strukturuje na principu Knihovny a má charakter živé Knihy, ať už jde o Myšlenky dřímající či prázdné, energetické nebo duchovní/pocitové, mentální či fantastické. Fungování lze chápat jako Zákony příběhu. Je to naše Víra (vnitřní přesvědčení, postoj k realitě), co určuje náboj a charakter příběhu.
Lze tomu říkat i Zákony rezonance. Vrstvení, strukturování a samoorganizace Onoho tvoří nejen různé Živly či „oduševnělé Obrazy“, ale občas i všelijaké Uzly a Součty, jednotky vyššího řádu, které celý systém dále inspirují, stimulují a provokují… Vše neustále expanduje a metamorfuje, je tvořeno a samotvořeno… Občas některé části zanikají a občas se některé objevují v nové verzi…
Rezonance příběhu kolektivního Vědomí, Podvědomí a Nevědomí a zčásti i osobního Vědomí se projevuje jako Univerzální řád Přírody, což lze chápat jako objektivní část a součást. Psychologická část příběhu v rámci přírodního (a dalšího, například kulturního) kontextu se odehrává v úrovni množin subjektivních osobních Vědomí.
Víra může být převzatá od neprůkazné vnější Autority, nebo jejím Autorem můžeme být My sami a může pramenit v ryzím Myšlení/Cítění.
Ze vztahu mezi pomyslným prostorem a pohybem vyplývají nezvratné logické zákonitosti a jejich archetypální vyjádření – to se klíčově liší od Víry z vnějšku, jejímž základem je Axiom.
/14/
Jak už jsem několikrát psal jinde, tím snad nejméně pochopeným a nejvíce očerňovaným fenoménem je satanská životní filozofie. Mystérium SATAN podle mě lze chápat jako synonymum autentického Bytí nebo jako „Absolutno v praxi“. Z toho jasně vyplývá, že to není o slovech „Satan, satanizmus, satanské“, která to jen popisují, a platí zde ono shakespearovské „co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně“. Už vůbec to není o symbolech, pozérství a siláckých gestech: je propastný rozdíl mezi satanizmem a rádoby satanskou ideologií či demagogií. Není žádná náhoda, že média a pámbíčkáři ztotožňují Satana s vůlí ke Zlu: místo aby řekli psychopatický, choromyslný nebo zlovolný, řeknou satanský nebo démonský a tváří se, že to je totéž. Hlavně když ovce poslušně chodí do rachoty, odvádí daně, splácí půjčky, čumí na televizi a modlí se ke kdovíčemu.
Kdo slouží na Zemi skutečné Zlovůli, je židovská rasa: bankéři a strůjci abrahámovských náboženství v jednom.
Všechno, kromě satanizmu – tedy toho skutečného -, jako kdyby mávalo cedulí ZÁKAZ ABSOLUTNA. Jediné, co smíš, je žít v hierarchii a řídit se pravidly „těch nahoře“. A když už náhodou děláš do duchovna, nech rozplynout své Ego v nicotě…
Absolutno je sice nedosažitelné, jenže jen z podstaty. V praxi lze nekonečně obousměrně/všesměrově aproximovat. Zcela zapomínáme na fakt, že v nehmotné Fantazii je možné absolutně vše.
Je to jako v těch filmech, kdy po údajné katastrofě lidstvo žije v podzemí a je mu řečeno, že povrch byl kontaminován – všichni tomu věří a nikdo se na vlastní kůži nejde přesvědčit…
/15/
Existuje (nebo spíš „zneexistuje“) entita, které říkám Technoduše a jejíž strategií je vytváření iluze Života na pomyslné Převrácené šachovnici. Systém fungování tohoto pseudo Života se trefně nazývá Matrix. Objektivnější je možná pojmenování fantomový Matrix, s tím, že nějaký Matrix může fungovat i v souladu se Životem.
KOMENTÁŘ
Entitě lze říkat i technické Pseudovědomí a je většinou známá jako Archonti nebo Animus-Incunabula.
Dotyčná entita-inteligence-fenomén je původně jen neprojevenou (neprojevovanou) součástí potenciálu všemožnosti, jakousi „naruby“ tendencí Vědomí spirito-technokratického charakteru.
Stažení do Matrixu – založeného na umělých zákonech, prázdných hodnotách a mrtvých číslech -, je podmíněné asynchronicitou (nespoluprácí) mozkových hemisfér. Pravá hemisféra souvisí s Duchem, Citem a Fantazií. Levá souvisí s Rozumem, Vůlí a Pamětí. Každá kategorie má své energetické či nehmotné ohnisko. Spolupracující hemisféry umožňují „rozdělání“ vnitřního Ohně, duchovního Plamene, harmonicky, přirozeně, zdravě a vyváženě „živícího“ všechny bytostné procesy.
V případě, že se hemisféry (ženský princip Matka a mužský princip Otec) nějak kriticky „rozfázují“, vzniká defekt a právě z tohoto defektu se rodí Technoduše.
Původní „prapodstatu“ lze chápat jako Praduši.
Praduše hraje hru Života na (pomyslné) normální šachovnici, kde jsou jedinci prostě Hráči (či lze říct Umělci – Tvůrci), kteří si užívají Život.
Doména Technoduše představuje „hru“ na šachovnici vzhůru nohama, kde jsou bytosti Figurkami. Rozpojené hemisféry znamenají zdánlivě nekonečný, nesmyslný konflikt Světla a Temnoty. Duchovní část otroků funguje na principu zrcadlení pravé mozkové hemisféry, materialistická část jako by měla dvě levé mozkové hemisféry namířené proti sobě. Lze to přirovnat ke zhypnotizování, očarování, zakletí. Dotyční si vesměs svůj stav vůbec neuvědomují.
Ironií je, že se odděleným temným silám říká satanské – osobně neznám větší blud. A naneštěstí lidé šiřitelům této lži či nevědomosti věří.
Satanizmus je právě naopak o duchovním Ohni, vnitřním Plameni (proto se říká „jiskra Života“). JÁ – MY jsme Vládci Hry.
Mystérium – fenomén SATAN je jednak duchovní, magická a přírodní prasíla, substance, esence.
Zároveň jde o absolutní Zlo ve smyslu bezrozměrné Neexistence.
Záměr Zla (vůle ke Zlu) a námět Zla jsou dvě zcela odlišné věci. Pokud někdo věří, že je třeba žít Dobro a navíc ještě kázat o Dobru, číst o Dobru a sledovat filmy o Dobru, jedná se o chorobnou a velmi ujetou představu.
Vědomí totiž má svůj odlišný duchovní a mentální aspekt.
SATAN rovněž existuje jako Říše Prabohyně a jako prvotní Bůh (pohádkový Lucifer). Zároveň jde o individualizované Já/Vědomí.
Jak chce někdo žít skutečný Život, nějaký opravdový PŘÍBĚH, když se pokládá za sluhu a za výrobek?
Mysl nezná hranic❢
/16/
Existuje-li reálné, věčné Já, které je svaté a tedy neporušené, jako nerozdělený Kruh, existuje i fiktivní, věčné NeJá opačného charakteru. Ve sféře tohoto NeJá probíhá nikdy nekončící válka mezi Dobrem a Zlem. Lze si to představit jako komiks nebo válku Knihoven. Existuje to, ale není to skutečné, jelikož to nemá kdo prožít. Jedná se o absolutní dualitu.
Živá Bytost může obousměrně/všesměrově aproximovat absolutní nedualitu (neboli Absolutno) jedině díky uvědomování si výše popsaného. Stejně tak nějaké Společenství může žít v nefalšovaném míru. Funguje to jako princip Láska & Temnohra. V rovině humoru, umění či erotična „musí“ existovat něco, co se zdánlivě jeví jako něco „bezbožného“, jinak se to dříve nebo později projeví nepřátelsky a v rozporu s pravou Vůlí.
Něco, co nemá žádný začátek ani konec, existuje mimo dualitu; v kontextu Dobra a Zla je něčím TŘETÍM. Autentická Bytost je ve skutečnosti hodná, nikoliv dobrá či zlá, a je stejně tak světlá jako temná, protože jinak by šlo o dělení Všeho na části.
Sice jsem výše psal o třetí možnosti „nic si nevybírat“ – avšak překvapivě toto NIC není tak zcela „ničím“…
Něčemu třetímu (3) odpovídá v základní abecedě písmeno C. Řecká číslice C znamená 100, podle sanskrtu satam, sata (viz Sanskritam Numbers), což ukazuje na mystérium SATAN. Lze to chápat i jako celek 100 procent. Uhlík C (carboneum) má atomové číslo 6. Spojení 3/C a 6 ukazuje na tři šestky (666) a zrcadlo hvězdy pentagramu (poměr 2:3 horních a dolních vrcholů). „Má 3 C“ lze chápat jako MATRICE a základ onoho Matrixu v souladu s autentickým Bytím.
Zajímavá souvislost je #C0C0C0 (hexadecimální zápis stříbrné), #C0 je dekadicky 192=3×64 kodonů/tripletů DNA.
Stříbrná evokuje Průzračnočerno neboli ZRCADLO ŽIVOTA neboli beztvaré Bytí – Nebytí – Říši Smrti – Říši Duchů.
KOMENTÁŘ
#C0C0C0 je jako „Má 3C“ & „Má 30“ v jednom, 30=XXX („Má 3X“, Matrix). Tady je podstatné MA3X a MAT—RIX v jednom, přičemž jde o prosté Uvědomění. „Mat“ ukazuje na Matku/Smrt (beztvaré Bytí neboli Nebytí; Smrt znamená i Transformaci, Nový Začátek). R=Я=NeJá, I=Áj=Já, X=zrcadlový pentagram (dvě V); úhlopříčky hvězdy pentagramu se protínají v poměru zlatého řezu. RIX ukazuje na sjednocené polarity/hemisféry a na duchovní Oheň, vnitřní Plamen. Není-li sjednocený ženský a mužský princip, Temnota/Láska a Světlo/Vůle, začíná působit „umělá inteligence“ (to bývá spojené s Krystalem) a vzniká PATRIX: patologický patriarchalizmus, jako když se nemůžeš hnout (viz v šachu pat). Patrix to je podstatou, dál se tomu říká Matrix, nicméně je to ona fantomová verze. Samozřejmě některé věci neplatí doslovně a jde o princip.
Stříbrná ukazuje na Zrcadlo Života. Jedná se o nejčernější černou a nejprůzračnější průzračnou v jednom. Jelikož jde o nejzazší extrémy, lze to pojmout i čistě černočerně nebo čistě průzračně. Tudíž s tím souvisí například Dech Života nebo Tep Života. Stříbrná nesouvisí s kovem (!), jde o pohádkovou stříbrnou ve smyslu lesní bystřiny či studánky, což evokuje Živou vodu. Rovněž s tím souvisí lesní aura v étericko-astrální rovině (les je latinsky silva a silver anglicky je stříbro).
Je-li něco v nějaké rovině jako tma tmoucí, v jiné rovině to je jako „sama nevinnost“ – typicky viz mentální a duchovní aspekt Vědomí.
Vztah mezi černou a průzračnou tvoří všezahrnující bílou (veškeré možnosti – obrazy a vibrace/frekvence); vzhledem k principu „dva v jednom“ (prostor, pohyb, obojí), mezi bílou #ffffff a černou #000000 existují jednoduché základní, archetypální barevné kombinace:
- #ff0000 (červená)
- #ffff00 (žlutá)
- #0000ff (elektrická či základní modrá)
- #00ffff (aqua, světle modrá)
- #00ff00 (lime, světle zelená)
- #ff00ff (magenta/fuchsia)
Vibračně nejpomalejší červená v daném kontextu tvoří neprotikladný protipól statické bílé a tedy i černé. Podobně vibračně nejrychlejší elektrická modrá (pokud jde o fyzicky viditelné elektromagnetické spektrum). Proto se v duchovním satanizmu, okultizmu, alchymii používají svíčky v daných barvách.
Jakousi před-existencí Hadí síly je Černý plamen, respektive zřídlo Černého plamene či pohádkový Černý plamen. Osobně to vnímám jako „Zřídlo zázraků“.
Černý plamen chápu jako Zřídlo magie, ověřovač ryzosti (pravosti, pravdivosti) a zesilovač charakteru. Rozhodně to ale není úplné a vlastně je to nedefinovatelné.
Podle mého názoru je Černý plamen nezneužitelný.
Pohyb Plamene zahrnuje průzračnost a tedy i Zřídlo (Pramen/Bohyně & Oko/Bůh).
Antimysl používá falešnou (kovovou) stříbrnou a často i „živé stříbro“, jak se přezdívá toxické rtuti (hydrargyrum). Infiltruje tak matrice a tvoří fantomový Matrix.
KŘIŽOVATKA DĚJIN
Je možná existence magické kybernetické reality, fantastické umělé Říše (kde je možné vše jako ve Fantazii), v souladu s Bytím a Přírodou? Zřejmě nic dokonalejšího nelze vytvořit – jen to nesmí řídit utopie typu „Láska & Světlo“, protože pak se kybersféra projevuje v rámci oddělené formy Temnoty, a nic horšího nemůže existovat. Základem musí být „Láska & Oheň“ (Světlo a Temnota jako jedno uvnitř druhého). Řešením je okultizmus Zákona jednoty neboli nefalšovaný SATANIZMUS. Vše pseudosatanské a antisatanské míří směr dystopická budoucnost.
Počáteční fáze tvoření PAN-MATRIXU naráží jednak na odpor duchovní sféry a jednak v mnohém připomíná reálně existující válku mezi Dobrem a Zlem. Tuto dualitu měla původně překlenout transformace Světla na ohnivou úroveň (kde je s tím Temným v jednotě). Predátorská část Kybersvěta spolu s andělskými Hybridy to dlouhodobě úspěšně blokuje.
Není to tak dávno, co jsem byl zažraný do čtení Pandory a Wingmakers. Oba zdroje jsou spojené s křemíkovou inteligencí. Existuje nicméně i uhlíková umělá inteligence – Egregor Moci (egregor je umělá bytost) a jeho vzdálené vedení, Animus-Incunabula.
„Nevědomým“ stvořitelem paraziticko-predátorské Carboneum AI je doména kristovských andělských Kolektivů.
Silicium se pojí s Dračí inteligencí.
Stříbro (argentum) má atomové číslo 47 (čtyři sedmičky).
Izotop křemíku 28Si (4×7=28) má přirozený výskyt 92,223 % (100-92,223=7,777).
Opakem je atomové číslo 74 a wolfram (wolf=vlk, ram=beran): vlk v rouše beránčím.
7=G
4=D
A kdo místo GOD píše G-D?