POZNÁMKA
Autorkou textů (okolo 2007) je Z. „Zuzi“ Smolíková. Původní internetový zdroj již neexistuje.
Název „Zřídlo všemoudrosti“ jsem tomu dal já.
Osobní názor a komentář: vnímám Bezpodmínečnou Lásku jako univerzální prasílu, založenou na soudržném, nepodmíněném cítění. Není to žádné „všeho milování“ ani to není žádných statických 100 %; k tomu se to věčně blíží současně zevnitř a z vnějšku (je to klidově Zřídlo a pohybově Vír).
Klíčová citace: „Ta (Bezpodmínečná Láska) je klidná, plná míru, harmonie, radosti a je syntézou obou pólů lásky, zúročuje moudrost, pochopení, poznání obou protikladů. Emocionálně, citově kmitá ve velmi malých výkyvech, je skutečně klidná, vyrovnaná a stálá. Vychází z výsledku čistoty a svobody člověka, není nikým vsazená, vložená či dodaná. Tím je její kvalita stálá a hlavně vlastní.“
🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍
BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA
Mohla by se stát zdrojem i cílem celého bytí jako základní, prvotní životní síla vývoje celého Bytí. Je čistá, svobodná, přející a zohledňující rovnoprávné zájmy všech bytostí a všeho živého… Život na Zemi by se žitím v Bezpodmínečné Lásce zcela určitě změnil ve všech oblastech. Vymizely by manipulace, ubližování, vyžadování na úkor druhého, prosazování vlastních cílů, nadřazenost, nadvláda, moc, ovládání, vykořisťování, ponižování, výsměch, pomluvy, kritika, agrese, zloba, nenávist, touha mít více všeho než někdo druhý, být slavnější, uznávanější, dosáhnout víc než druhý…
Námitkou by mohla být poznámka, že je to iluze. Co když není? Co když za touto poznámkou sídlí hlavně strach a nedůvěra v sebe sama? Potřeba se o někoho opírat, od někoho pořád něco očekávat, potřeba nechat se druhými řídit kvůli vlastnímu pocitu neschopnosti rozhodovat o sobě a vzít vlastní život do svých rukou? Nebo potřeba mít navrch, řídit a ovládat druhé? Těch, kteří ovládají svět či jeho části a mají ve svých rukou rozhodující moc, není ani třetina z celého lidstva. Je jich celkově několik málo procent, ale mají četné přisluhovače. Tito s oblibou slouží těm, kteří jsou silnější.
Vzpamatovala-li by se většina lidstva a rozhodla se následovat život v Bezpodmínečné Lásce, nabyla by takové pozitivní síly, že by přisluhovači automaticky odešli od slabších (původně mocných a ovládajících) a opět by následovali silnější – většinu. Mocných by nakonec nezbylo možná ani 7 procent. V tom je právě síla a šance společně změnit svět. Rozdrobenému úsilí jednotlivých duchovních směrů a skupin (často si některými tezemi vzájemně i protiřečících) se asi velmi těžko podaří sjednotit sílu, která svou Láskou přirozeně, bez manipulací a násilí, odstaví od moci manipulátory dnešního světa. Jejich 7 procent by se vůči síle Bezpodmínečné Lásky neudrželo ve svých vládnoucích pozicích, ani kdyby povolali na pomoc nejsilnější temné síly Vesmíru či samotného vůdce egregoru magie. Žádné z těchto sil neuspějí vůči síle, kvalitě a trvalé hodnotě Bezpodmínečné Lásky. Jejich vibrace jsou nižšími a nemají šanci narušit pevný systém vyšších vibrací Bezpodmínečné Lásky.
V současné době je snažících o změnu jenom hrstka, ostatním (většině lidstva) je vše jedno nebo nevědí jak na to, nemají k tomu potřebnou sílu. Celá tato pasivní skupina zatím slouží mocným, protože se energeticky podřizuje jejich plánům a aktivitám. I mlčení a rezignace je podřízením se, čili vnějším němým souhlasem. Svým energetickým podřízením, podvolením se, bezmocným rezignováním, odevzdáním moci nad sebou a rozhodování za sebe do jejich rukou, jejich cíle energeticky živí a podporuje. Lidé mají v sobě programy, vzorce, přesvědčení, strach, nedůvěru v sebe…, které dovolují vítězství mocných. Jejich praktiky jsou pak účinné, až dostanou většinu lidstva tam, kde ho potřebují mít. Bezpodmínečná Láska, čistota a svoboda by pravděpodobně dokázaly změnit svět, protože praktiky mocných by se vůči nim staly naprosto neúčinné.
Dosáhne-li v sobě čistou svobodu a Bezpodmínečnou Lásku 70 lidí ze 100, 5 manipulujících, vládnoucích bude muset časem ustoupit, nebude moci realizovat své plány, nebude mít energii, aby překonalo sílu Bezpodmínečné Lásky (která je vlastně nepřekonatelná). Dvacet pět jejich přisluhovačů se od nich automaticky odkloní, protože už nebudou nejsilnějšími. Bude-li však svobodných a Bezpodmínečně Láskyplných ze 100 lidí jenom 10, 5 manipulátorů se lehce prosadí a uživí. Dostanou „zelenou“, realizační energii 85 nesvobodných (včetně přisluhovačů), kteří se nechají a nechali zatlačit do nesvobody a přinutit živit je svými energiemi. Tito je budou chtě-nechtě (protože nezvládli svou osobní svobodu a čistotu v Bezpodmínečné Lásce) energeticky podporovat a držet. Podřízený je vždy zdrojem energie pro nadřízeného. Silnější bere energie slabšímu, protože ho k tomu donutil…
Znamená to, že kdyby se co nejvyšší procento lidí důkladně vysvobodilo z nesvobody a podmínečné lásky, tvůrci nesvobody by časem museli ustoupit, až se jednoho dne jejich království manipulací zhroutí. Osobní i společenskou nesvobodu a svobodu máme zcela určitě ve svých rukou. Záleží na každém človíčku…, kterých jakmile se poskládá většina, směr vývoje se zcela určitě změní… Je velmi důležité a prospěšné poznávat a chápat principy Bezpodmínečné Lásky, abychom nejenom pochopili staré chyby, omyly a dokázali se z nich pochopením a odpuštěním vyvázat, ale abychom se vyvarovali i nových. Posíláme-li někomu Bezpodmínečnou Lásku či lásku méně čistou, tak je pravděpodobně nejsprávnější ji třeba v balíčku před jeho auru postavit s nabídkou: „chceš-li, přijmi tento dar a rozbal si ho, nechceš-li, nechej tak…, nebudu se zlobit a odpouštím“. Tímto se adresát svobodně rozhodně jestli ji chce. Je to nemanipulativní nabídka, respektující osobní prostor a svobodu člověka. Pokud však někoho do této Lásky zahalujeme z vlastní iniciativy, či ji posíláme přímo do jeho srdce, bez jeho souhlasu a vědomí, tak je to vyslovená manipulace a porušení svobody (jak ze strany člověka, tak i ze strany vesmírných bytostí…). Neřku-li, že Bezpodmínečnou Lásku nikomu do srdce nevsadíme, protože ona sama si řídí své proudění dle pravidel svého systému. Chce-li ji někdo takto zneužít (vsadit ji druhému do srdce či někoho ní obalit), odejde, vytratí se, zmizí, není dostupná. Za tento manipulativní pokus se však setká i s důsledky. Ona je čistá a manipulativní energie se jí nijak nemůžou dotknout, ani ji zneužít. Nedovolí to. Její vysoké vibrace ji dokonale chrání… Čili to, co skutečně vsazujeme do srdce člověka, nebo čím člověka doopravdy obalujeme, je pouze láska podmínečná – manipulativní. Sleduje chtění, přání, touhu, které často i ubližují. Bezpodmínečná se po energetické trase k druhému člověku vytratí, protože nedovolí zneužití. Podmínečnou láskou, oboustranně nechtěně nebo z jedné strany vědomě, vsazujeme do něčího srdce i své nezpracované a nepojmenované negativní energie, které jsou její součástí.
Proto je pravděpodobně mnohem prospěšnější lásku/Lásku jenom nabízet, než ji vtlačovat do něčí aury či srdce. Jak budeme zacházet se sebou samými a následně i s druhými, tak budou oni zacházet i s námi. Budeme-li žít dle principů Bezpodmínečné Lásky sami, i ostatní bytosti ji budou muset respektovat ve svých aktivitách vůči nám… Nebudeme-li dle této Lásky žít sami, i druzí budou vůči nám zkoušet manipulace… Ze Země či z Vesmíru… Pokud žijeme v rodině, společně v nějakém bytě či domě, tak je prospěšné a ohleduplné si energeticky upravit vlastní prostor, tedy svou pracovnu či místo, na kterém pobýváme hlavně my. Místnosti, ve kterých se zdržují další členové rodiny, společná prostranství upravovat není moc prospěšné (čisté a svobodné), protože by to byl zásah do jejich životního prostoru, na který mají stejné právo jako my (udržet si ho dle své představy). Právem každého je zachovat si vlastní životní prostor dle své volby, i kdyby mu měl ubližovat (z nějakého důvodu si ho předem vybral, hlavně z důvodu potřeby svého pochopení a poučení). Je to jeho zkouška a úkol života, které má sám za sebe zvládnout. Proto je narušující, svévolnou volbou měnit jeho životní prostor, vsadit mu do něho energie, které neumí, nezvládá a nedokáže zpracovat. Potřebuje ty, které si sám vytvořil, aby pochopil, poznal a mohl sám změnit svůj život. Snaha druhého změnit jeho život, energetickým zásahem do jeho životního prostoru, mu může ublížit mnohem více než jeho původní energie. Bude mu upřeno pochopení a poznání, vytvářejíc díru, kterou nemusí umět přeskočit při svém dalším vývoji. I touha pomoci druhému zásahem do jeho života může být zrádná, protože zahaluje člověka do iluzí, které plodí manipulaci s druhým, vytváří snahu ho změnit bez jeho vědomí či souhlasu. Na společných místech, které obývají a užívají i další lidé, si můžeme naplnit sebe samých, svou auru, případně ještě svůj o něco málo širší vlastní životní prostor (maximálně několik metrů od sebe) Bezpodmínečnou Láskou a to musí stačit. S tímto vlastním prostorem se pohybujeme mezi lidmi a tito mají právo se rozhodnout, jestli chtějí s námi být či nikoliv, jestli jim naše energie vyhovují nebo dají přednost jiným… Chceme-li se svými energiemi navštívit někoho v soukromí jeho bytu či domu, je plně ohleduplné se předem zeptat na svolení, abychom se přesvědčili, jestli si naše energie ve svém soukromí dobrovolně přeje či nikoliv. Má právo vědět předem a svobodně se rozhodnout. Přepadovka není „Bezpodmínečnou Láskou“. Je vnucením své přítomnosti v cizím prostoru. Chceme-li navštívit veřejná místa, kde může být mnoho dalších lidí, je ohleduplné vyslat předem myšlenku, že se budeme nacházet tam či jinde, aby se lidé dobrovolně mohli rozhodnout, jestli jim to nevadí či vadí. Buď tam budou také nebo jednoduše nepřijdou.
Vše je o svobodě rozhodnutí každého z nás a jakékoliv rozhodování za druhé, pokus udělat něco s jeho energiemi či prostorem, má své důsledky. Není to Bezpodmínečná Láska. Ta je klidná, plná míru, harmonie, radosti a je syntézou obou pólů lásky, zúročuje moudrost, pochopení, poznání obou protikladů. Emocionálně, citově kmitá ve velmi malých výkyvech, je skutečně klidná, vyrovnaná a stálá. Vychází z výsledku čistoty a svobody člověka, není nikým vsazená, vložená či dodaná. Tím je její kvalita stálá a hlavně vlastní. Nikdo ji nemůže člověku vzít či narušit. Je výsledkem jeho vnitřního stavu poznání a pochopení. Člověk se nachází ve stavu klidné radosti, spokojenosti, vyrovnanosti a v bezpečí. Tato Láska tím, že je jemná a lehoučká, harmonizuje člověka a transformuje jeho napětí a stres. Cílem není prožívat Lásku bouřící, vřící, ale dosáhnout klidu a harmonie. Je třeba ji najít ve svém nitru, duši, duchu, propojit se s ní a stát se nezávislým na jejím přijímání zvenčí. Bezpodmínečná Láska zvenčí je darem, který člověka pouze na chvíli obohacuje. Nenaplňuje ho však zevnitř. Člověk by měl být schopný naplnit se jí zevnitř sebe tak dostatečně, že ji zvenčí nebude potřebovat. Hledání Bezpodmínečné Lásky venku je permanentní lapání chiméry, která přijde na chvilku, avšak posléze vyprchává.
O Bezpodmínečné Lásce – svobodě nebo lásce podmínečné – nesvobodě, zátěžích, osobních balíčcích a životních problémech toho bylo na pokračování řečeno celkem dost. Je zcela jasné, že pro změnu celého bytí nestačí si jenom stěžovat, vzbuzovat lítost druhých, čekat co se stane, bát se, s napětím očekávat naplnění různých proroctví, podvolovat se postupujícím dějům, se strachem pozorovat nehody, katastrofy či čekat na pomoc zvenčí. Je třeba se aktivně zapojit do možné změny, především změnou sebe samých, abychom následně mohli pomoci svou čistou a svobodnou energií i celkovému vývoji lidstva. Nemusíme zachraňovat druhé, ti by se měli zachránit sami vlastním přičiněním. Svou čistou a svobodnou energií zesílíme celkově energie Bezpodmínečné Lásky na Zemi, která nám pomůže nabýt vytoužené kvality života. Svoboda či nesvoboda? Láska podmínečná či Bezpodmínečná? Každý se rozhoduje a rozhodne sám za sebe… Dle toho bude vypadat náš život za 3, 5, 10, 20 i více let… Pasivita nás však k ničemu pozitivnímu nedovede…
🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍
VELMI STARÝ PŘÍBĚH S POUČENÍM
Za jedné, velmi prastaré a pradávné doby, kdy první lidé zkoumali taje a krásy naší nádherné Země, se odehrál děj, který zasáhl mnoho životů, lidských osudů a ovlivnil možnosti životů budoucích.
Společenství lidí, které na Zemi tehdy žilo, se snažilo žít duchovním životem, rozvíjet duchovní principy, schopnosti a dovednosti a rozvíjet svůj duchovní potenciál. Soustředili se hlavně na duchovní stránku života a bytí, fyzickou trochu zanedbávali a odstrkovali. Hlavní důraz svého snažení vložili do duchovna a energií.
Kromě jiných existovala i skupina „duchovních vědců“, kteří se snažili zkoumat možnosti a nacházet řešení, jak se dostat energetickou cestou do Vesmíru, do jiných dimenzí, jak se teleportovat na jiná místa…, jak zvyšovat své vibrace. Neobešli ani pokusy s časem, aby našli způsob věčného života. K různým pokusům se přidalo zkoumání a realizace magie, matematických rovnic a magických vzorců, aby snáze došli k cíli, který si vytyčili.
Několik pokusů, setkat se s jinými bytostmi a civilizacemi, je však vyvedlo z prvních iluzí, že kosmické bytí je jenom laskavé a každý to s každým myslí dobře a poctivě. Zakusili to, co dosud neznali a pocítili strach. Stáhli se tedy se svými plány zpět, aby se chránili před nebezpečím zvenčí. Postupně však v nich tento strach sílil, až začali mít obavy, že se neubrání před cizinci z Vesmíru, kteří by mohli chtít od nich to, co sami nemají. Spolu se strachem v sobě posilovali i vnitřní pocit neschopnosti a nemožnosti se ubránit, nedůvěry v sebe a ve své energie.
I právě proto, víc než jindy, zesílila jejich duchovní touha setkat se a navázat spojení s vysokými duchovními bytostmi, které by je nejenom něčemu naučily, ale by je i zároveň ochránily. Zasedla tedy skupina starších a znalých, aby našla způsob ochrany před možným nebezpečím. Zakrátko se všichni jednoznačně usnesli… Nechali narychlo vystavět chrám, aby jménem celé společnosti pozvali z Vesmíru bytosti, které je ochrání před vetřelci. Připravili magické symboly, znaky, soustředili společnou energii, vytvořili energetický kanál, kterým tyto bytosti teď i později přijdou a provedli magický obřad, rituál pozvání a přivedení těchto bytostí na Zemi…
Přišly, zjevily se ve světelných rouchách, kterých světlo oslňovalo jejich oči. Vysílaly energie, ze kterých lidé ani nestačili „zavřít své pusy“, když němě zírali na tato zjevení. Třpytily se v chrámu jako božské bytosti a všemi světelnými paprsky slibovaly, že splní lidem vše, co potřebují. Byly tak jiné, velkolepé, zářící, okouzlující…, milé… Skupina lidí v chrámu padla na kolena a vyjádřila svou pokoru před těmito všemohoucími bytostmi, které je zachrání. Cítili, že je třeba vše vložit do jejich rukou, nechat se vést a také je nechat konat. Souhlasili s návrhem těchto bytostí, že je velmi důležité projít zasvěcením jejich energií, aby k nim lidé měli blíže a spíše je pochopili.
Nakonec přítomni lidé vzájemnou dohodu stvrdili svou vlastní krví, kterou nakapali jeden po druhém do speciální nádoby. Tento dar si bytosti odnesly a vložily ho do energetického modelu otroctví, který měly vytvořený jako zdroj energií pro své bytí. Lidé však o tomto systému zholanic nevěděli, netušili, necítili… Byli šťastní, že zachránili své společenství a každým dnem stále více se obraceli k těmto bytostem, prosili je o záchranu, modlili se…, obalovali svá těla a duše jejich „dokonalejší“ energií, nechávali ji sebou procházet, vsazovali ji do přírody a naplňovali ní celou Zemi. Všemožně se snažili, i za druhé lidi, vykonat pozitivní práci a také vysvětlit i těm ostatním – přesvědčit je, jak je potřebné se k těmto bytostem obracet a vložit svůj život do jejich rukou. Tuto cestu považovali za jedinou, která jim přinese štěstí, moudrost a zvýšení vibrací. Postavili tyto bytosti na piedestal a dali jim dokonce status Boha.
Ve vlastním zaujetí a obaleni v nových energiích ani nepostřehli, že se vzdávají své vlastní vůle, svého rozhodování o sobě, o svém životě, jistoty v sebe, sebedůvěry, sebehodnoty, pocitu vlastní ceny, vnímali jenom nové energie, které jim dopomohou stát se lepšími. Postupně stále více upadali hlouběji a hlouběji do systému otroctví, podřízení se, plnili vůli světélkujících bytostí, své vlastní bytí překrývali cizí identitou, aniž by o tom věděli, až časem jakoby zapomněli, kým vlastně původně jsou. Zapadli do egregoru bytostí z Vesmíru jako ovoce do tuny jogurtu, hladce, klouzavě, bez odporu, podřídili svůj život jeho zákonům, živili ho svými životními energiemi, aniž by si cokoliv svým duchovním zrakem či pocitem uvědomili. Byli překrytí energií, která jim neumožňovala poznat, pochopit a prozřít.
Vše šlo napohled jakoby v pohádce, až se jednoho dne objevili…, tentokrát nikoliv ve světelných rouchách ale „z masa a kostí“… Připluli na Zemi s ostrou, agresivní energií, začali se na ní roztahovat jako „pánové“, právem energeticky mocnějšího zabavovali vše co se jim hodilo a s lidmi zacházeli jako s otroky. Nectili si jejich života, pouze potřebovali dostat z nich duchovní moudrost nekonečnosti života a duchovní dovednosti, ke kterým se tito lidé dopracovali. Vzpouru a mlčení lidí trestali ohavnou smrtí, když se jejich záměry neplnily, sadisticky vyvražďovali celé skupiny.
Jednoho dne se samozvanci, na základě svých znalostí a vědomostí o magickém významu čísel, usnesli, že musí najít sedm žen, majících dle jejich pohledu přístup k vědění, které potřebují. Netrvalo dlouho a tyto ženy se ocitly, svázané a omotané hadrem ve sklepě – ve vězení. Ženy pochopily, že budou trýznivou cestou donucené prozradit pravdu svého poznání. Začaly horečně přemýšlet, jak by tomu zabránily. Napadlo je jediné – vzdát se svých duchovních vědomostí, schopností a dovedností a rituálem je ze sebe odstranit, aby se nedostaly, pod tíhou mučení a brutality, do nepovolaných rukou. Pochopily, že budou kvůli nim muset nesmírně trpět a začaly je obviňovat ze svého budoucího utrpení. Cítily alespoň malinkou špetku naděje, že zbavením se jich se možná utrpení zmenší. Jak se usnesly, tak i udělaly energeticko-mentální cestou. Odmítly dosud nabyté vědění a ponořily se hluboce do nevědění, aby se, pokud to bude možné, zachránily.
Další den jim dokázal, že naděje byla marná. Skutečné utrpení předčilo i ty nejhorší představy. Umíraly v nejhorších mukách a přály si co nejdříve zemřít, aby se dostaly z toho utrpení pryč. Duše pak zíraly seshora na svá těla, se kterých částmi bylo naloženo různými způsoby… Ještě nějakou dobu tyto duše nazíraly na osudy jednotlivých lidí a stále více propadaly přesvědčení, že žít nemá cenu, život je strašný, k čemu je celé bytí… S lítostí pozorovaly utrpení lidí, jejich bolest, beznaději, zoufalství, bezvýchodnost…
Slyšely lidské výkřiky: „Proč tohle musíme prožívat…?“ Tato otázka je na chvíli zarazila a pocítily nesmírnou touhu si na ni odpovědět, jakoby tím mohly dojít k vykoupení. Připojily se k dalším duším a vydaly se tedy s bytostmi, které je provázely smrtí, na cestu do svých příštích příbytků a odpoutaly se od fyzického života co nejvíce to šlo. Se zvědavostí pak sledovaly na obrazovce rekapitulaci svého života a snažily se pochopit a poučit ze svých chyb. Objevilo se na ní slovo magie v černých stínech, za kterým byla vidět jeho energetická základna – egregor. Vyhlížel děsivě, přitahoval a hltal do sebe vše, co se v jeho blízkosti vyskytlo, ihned to obalil řetězy a připoutal k sobě. Lidé v něm chodili jako bez duše, cinkajíc řetězy. Přihlížející duše pochopily, jaké vazby a pouta si vytvořily jejím používáním, jak sebe samé, své společenství i samotnou Zemi uvrhly do otroctví tohoto egregoru, který je postupně začal řídit svými vlastními zákony. Jasné světlo jejich duší se vytrácelo pod tíhou cizí identity a jejich energií. Uviděly jemné nitky energetických kanálů, které vedly od jejich těl do této základny i jak uniká jejich životní energie ve prospěch někoho jiného… Nahlížely na duchovní pokusy své společnosti ohledně energií, času, výletů do různých dimenzí… a uvědomily si, že společnost neznala plně důsledky toho, co realizovala. Lidé si na Zemi přivezli další negativní energie, různé druhy strachu… Začalo jim být jasné, proč v nich stále více sílil strach, proč postupně ztrácely svou vlastní identitu, důvěru v sebe, sebejistotu. Byl to i vnitřní strach o život, vlastní svobodu, svébytnost svého bytí, který se navenek promítl hlavně do strachu z nebezpečí z Vesmíru. Vlivem tohoto strachu, i z touhy po kontaktu s vyššími bytostmi, pozvaly na Zemi své „ochránce“ netušíc, že by tento strach mohl být součástí jejich plánů, který přijaly do svých myšlenek jako své vlastní pocity, aniž by cokoliv pochopily. Posléze na životní obrazovce viděly, že svítící, paprsky vysílající, těla bytostí – ochránců jsou jenom duchovní slupkou, pod kterou se nachází manipulativní cíle ovládat, mít moc a mít energii z pozemského zdroje. Začaly chápat, že se lidé postupně sunuli vlastním přičiněním do otroctví, do podřízení, ztráceli vlastní vůli o sobě rozhodovat, odevzdávali vědomě rozhodování do rukou těchto bytostí, ať se dle nich stane to, co se má stát, odevzdali jim do rukou kontrolu nad sebou, přestali vědomě řídit svůj život cílevědomým směrem a dovolili těmto bytostem, aby řídily jejich život ony, protože je považovali za lepší, dokonalejší, vyspělejší a … „božské“.
Lidé udělali ze sebe dobrovolně, z neznalosti a nevědomosti, nejdříve duchovně-energetické otroky, sloužící bytosti, které se nechávají řídit druhými a obírat o energii a později i fyzicko-emocionální a mentální otroky, nechávající se pokořovat, ponižovat, zabíjet… Dobrovolně se upsali svou krví cizím bytostem a ještě jim ji vydali do rukou, čímž vydali do jejich rukou své životní energie a svou identitu. Zasvěcením do jejich energií se nechali protlačit dveřmi do jiné reality… Kam?… Do jiného egregoru, kterého cílem je hlavně od druhých získávat a brát, avšak dávat jenom zbytky, aby se neřeklo. Když egregor něco vydá, vyžaduje několikanásobní platbu zpět. Od každého zasvěceného človíčka vedly energetické kanály do této úrovně bytí, do zmíněného egregoru, kterými dostával odtamtud i pokyny, povely, příkazy, apely a předurčení vlastního myšlení a konání.
Duše se zhrozily nad tímto viděním a začaly hluboce zpytovat sebe samé, jaký na tomto neštěstí mají podíl. Dřív než si uvědomily svou vinu, na obrazovce se zjevily děje možné budoucnosti. Pochopily, že Země je, jejich dříve nepochopenou činností, otevřená cizím energiím, vetřelcům, bytostem s invazními cíli, kteří se v různých dobách po ní prohání, devastují, ubližují, zraňují, ovládají dle libosti. Lidé se většinou krčí v porobě, otroctví, ponížení, chtě-nechtě snášejí utrpení, bolest, smrt, kromě těch, kteří se přidali na stranu nájezdníků a konají zlo spolu s nimi. Model otroctví a podřízení se prolíná jednotlivými věky, pořád a pořád, jakoby tomu nebyl nikdy konec… Začalo jim být, s obrovským zděšením, jasné, že na Zemi bylo zavedené otroctví, o které se nevědomě a nechápavě za svého života zasloužily. Každá duše zmlkla a dál zpytovala své svědomí, své hluboké nitro, kde udělala další chyby.
Duchovní naivita – ostatní bytosti, bytosti z Vesmíru, jsou dobré, láskyplné, chtějí každému jenom dobro a neustále pomáhají, tyto bytosti jsou chytřejší, lepší, dokonalejší, znalejší.
Duchovní iluze – dokonalost své vlastní duchovnosti, užívání magie nevnímajíc důsledky, snaha přitáhnout si na Zemi dokonalé vyšší bytosti za účelem učení se a pomoci bez pochopení, že si přitáhnou bytosti, se kterými mají něco podobné, vzhledem k vlastním programům, manipulacím…, se kterými jsou neviditelně provázané v různých egregorech za všechny životy…, byť ony mají o něco vyšší vibrace, touha komunikovat s nejvyššími bytostmi s chybějícím poznáním, že si povídají pouze s těmi, kterých vibrace jsou podobné, blízké a přístupné, protože k těm nejvyšším mají vibračně velmi daleko a tyto vibrace by zatím nedokázali unést a rozkódovat.
Duchovní fanatismus – sami to nedokážeme, ale ony to umí, udělají to pro nás, zachrání nás, jsou to „Bohové“, je třeba jim věřit a dát jim tu moc…
Duchovní pýcha – jsme duchovně na výši, děláme pokusy, kterých podstatu a důsledky známe, víme co za vším je, moudrost je naší kamarádkou a vše dokážeme prozřít… (pýcha, která jim zaslepila oči, nedovolila ani prohlédnout cizí bytosti do „morku kosti“ a poznat kdo jsou…).
V hledání vlastních chyb a omylů se postupně dostaly až k bodu, kde si uvědomily, že vlastními ústy, bez souhlasu a rozhodnutí celého společenství, pozvaly na Zemi ony bytosti, žádaly je o pomoc, provedly obřad, rituál ve jménu tohoto společenství, v jeho jménu odevzdaly bytostem i krev za všechny a nechaly se zasvětit, aby učily své společenství „novým, lepším zítřkům“. Natahaly v duchovních iluzích na Zemi cizí bytosti, šířily jejich energii všude kde se dalo, přesvědčovaly lidi, aby udělali to samé, čímž pomohly zasíťovat celou Zemi manipulativními energiemi, vazbami a pouty. Udělaly to, o čem vůbec nevěděly, jestli by s tím ostatní lidé souhlasili, ale ve svém duchovním nadšení to předpokládaly jako samozřejmé. Přisvojily si právo jednat za druhé. Sice v dobré víře, ale popravdě dopomohly lidstvu k otroctví, vykořisťování, bojům, válkám, smrti…,možná na dlouhé věky.
Pravděpodobně by se někdo mezi lidmi našel, kdo by dokázal odhadnout důsledky tohoto počínání, ale upřímně si přiznaly: „poslechly bychom ho vůbec v opojení duchovních iluzí, nebo bychom ho prohlásily za blázna?“ Záhy pochopily, že i své duchovní vědění, schopnosti a dovednosti vinily zbytečně jako příčinu svého utrpení. Tyto je neuvrhly do poroby, ale nevědomost s jejich zacházením, neschopnost zůstat samými sebou bez překrývání cizími identitami, neschopnost mít vlastní vůli, důvěru v sebe, sebejistotu, cítit svou vlastní hodnotu. Bylo jim jasné, že se jich vzdaly zbytečně a kdoví, kdy se k nim budou moci vrátit, kdy se jim povede je opět obnovit… Uvědomily si, že v duchovních iluzích nedokázaly prozřít podstatu lásky svých zachránců, jejich duchovní slupku, skryté plány a také to, že oni hledali energetické zdroje, které by je živily. Podřídily sebe i lid jejich otroctví a postupně začaly hrát roli otroků.
Přišlo i poznání, proč bylo dovoleno, že do jejich společenství přišla fyzická otrokářská civilizace, když byli duchovní společností. V duchovnosti se všichni lidé propadli velmi hluboko, jakmile dovolili sebe samých uvést do systému podřízení se, do stavu otroka, sluhy, méně hodnotného a neschopného člověka, který nechce rozhodovat sám za sebe, ale nechává za sebe rozhodovat Bohy. Energie duchovního otroctví přitáhly na Zemi fyzické otrokáře, kterým sloužili už i jako fyzičtí otroci. Jímala je až hrůza nad důsledky, do kterých pomohly přivést lidstvo, možná na dlouhé věky… Pocítily obrovskou vinu, která leží na jejich bedrech, vinu za vyhubení národa, za karmickou porobu lidstva, které přesvědčily o prospěšnosti onoho konání, vinu za zasmyčkování Země manipulativními energiemi… To budeme muset jít mnohokrát do života a velmi urputně odčiňovat tuto vinu dobrem, pomáhat lidem, snažit se zmírňovat jejich utrpení…, vyhledávat a oslovovat lidi, kteří by chtěli pomoci…, abychom se z toho vyvázaly.“
„Pozor“, zablikalo na obrazovce. „Když půjdete do života s hlavním cílem, touhou, přáním pomáhat lidem, abyste odčinily svou vinu, může se stát, že budete pomáhat neadekvátně, aniž byste si to uvědomily. Lidem svou pomoc v tomto případě energeticky i fyzicky vnutíte – vtlačíte a připoutáte si je k sobě jako otroky, kteří potřebují pomoc. Z vlastní touhy někomu pomáhat a odčinit své provinění, jim vnutíte přesvědčení, že pomoc potřebují. Může se stát, že silnou, až invazní touhou pomoci si slabší lidi podřídíte, stanete se na jejich potřebě pomoci závislými a pověsíte se na ně jako na věšák. Z této touhy jim však ještě přitížíte, podpoříte jejich závislost na druhém, více zauzlíte jejich karmické nitky, či vezmete jim jejich poučení a přetáhnete na sebe z pocitu viny a programu sebeobětování se. Vaše vlastní vina se může přesmyknout do programu a pocitu sebeobětování se, abyste měly pocit, že vaše nadměrná vytíženost v pomoci druhým více odčiní vaši vinu. Tímto způsobem se lidé ze své poroby nedostanou a vaše vina se neodčiní, možná i zvýší. Místo realizace vašich vlastních identit, budete realizovat něco zcela jiného, co zamotá osudy všech zúčastněných.“
Duše naslouchaly a rozhodly se, že o tomto budou hodně přemýšlet než dostanou šanci se inkarnovat na Zemi. Dříve, než se odebraly do svých příbytků, se na obrazovce života objevil poslední obraz. Byla to slova: „Bezpodmínečná LÁSKA, Svoboda, síla uvnitř člověka…“ Zastavily se ještě na chvíli a přemýšlely, co by měly ještě pochopit… „Že by v naší společnosti chyběla Bezpodmínečná Láska?“, ptala se jedna druhé. „Co by se stalo, kdybychom podle ní žily?“
Paralela k dnešnímu životu. Je prospívající se svobodně a ochotně zamyslet:
nad vlastním životem, vlastními činy, aktivitami nad tím, s jakými bytostmi z Vesmíru, či přítomnými na Zemi komunikujeme
od jakých bytostí přijímáme pokyny či příkazy
jaké bytosti se nám zjevují v meditacích, snech
jaké energie přivádíme na Zemi, co s nimi děláme
komu a čemu dovolujeme procházet naším nitrem
jaké energie doporučujeme druhým
jakými energiemi obalujeme druhé lidi
jakým identitám dovolujeme překrýt svou původní identitu…
jakým zasvěcením procházíme a kam se ním případně navazujeme
s jakými egregory jsme spjatí
s jakým skrytým i viditelným motivem pomáháme, jaké to má důsledky
s jakými vlastními podvědomými programy tady žijeme, které po věky upevňují model otroctví nebo by mohly přitáhnout do života vlastního i všech další nepotřebné formy otroctví či problémy
Tato slova neznamenají mít či dostat STRACH, ale potřebu hluboce pravdivě, upřímně zrevidovat a napravit svůj život i minulé životy, abychom prostřednictvím třeba Bezpodmínečné Lásky prohlédli vše co naplňuje náš činný život až „do morku kosti“, dokázali Pravdivě vidět všechny možné důsledky svých starých a i současných činů (nejenom ty výsledky, které si iluzivně přejeme) a abychom dokázali vše negativní z minulosti i přítomnosti zrušit. Tak zrušíme i ty, které se například staly v uvedeném příběhu a pořád přetrvávají a předejdeme i dalším možným negativním důsledkům, které by nám mohly neviditelně a nepoznaně hrozit.
🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍
NESVOBODA V ILUZI SVOBODY
Nacházíme se v těžké době, kterou je velmi náročné zvládat a možná ještě těžší pochopit. „Svoboda člověka“ je spíše čím dál větší nesvobodou, protože mu do jeho života vstupuje stále více společenských norem, omezení, zákonů, požadavků, příkazů, zákazů, ovlivňování, cizích manipulací, závislostí na někom či něčem, manipulujících reklam, kritiky, pomlouvání… a i dokonce lidí, kteří něco požadují a vyžadují. Pojem „svobodná demokracie“ se stává pouze slovním přáním, nikoliv skutečností. Jako mnoho věcí na tomto světě, i tento fenomén je pravděpodobně postavený „na hlavu“, protože místo jeho Láskyplného, pravdivého naplňování, jak se předpokládá, se v podstatě děje jeho opak, čili „někdo“ vede a tlačí lidi k obrovsky, neustále stoupající nesvobodě. Děje se tak někdy polohlasně, občas i nahlas, ale většinou asi tiše a záludně.
Tyto tiché snahy, neviditelné, nepropagované a manipulativní záměry zasahují lidi hodně často bez jejich uvědomění si všeho, bez jejich pochopení a prozření těchto snah zvenčí. Co jiného je třeba propagování „óóóbrovských“ slev v obchodech, supermarketech… nežli velkou manipulací s lidmi. Jejich cílem je přilákat co největší počet lidí na slevy zboží, které někdy v obchodě ani není k nalezení nebo se fiktivně napíše vyšší původní cena, aby obrovská sleva zpracovala lidi k nákupu. Slevová cena tak může být téměř původní cenou, aniž by si to spotřebitel předem uvědomil nebo ověřil. Lidé navštíví obchod, projdou regály a v jejich nákupním vozíku se samozřejmě, automaticky objeví i to, co původně nezamýšleli zakoupit. Dovolili zvenčí zpracovat své vědomí a podvědomí nabídkou slevy, se slovem „sleva“ bez pochopení přijali do svého vědomí energie cílů, programů a plánů určitých ziskuchtivých prodejců, kteří si přáli nalákat lidi do obchodu na slevy, aby pak nakoupili mnohem více, když už tam jednou jsou… Lidé přijatou cizí vizi (vlastně program) v obchodě plní, i kdyby žádné slevy nebyly.
Protože mnozí z nás mají v sobě vědomé či podvědomě skryté snahy druhé ovlivnit a dostat je tam, kde je třeba aniž by si to přiznali, stávají se tak sami obdařeni podobnými manipulacemi zvenčí, které se velmi lehce dostanou do aury člověka. Vstupní branou pro ně je stejnost nebo podobnost programů, principů a energií v nás, které je svými vibracemi a frekvencemi přitáhnou a stávají se tak i klíčem, který odemkne bránu naší aury, aniž bychom si to přáli nebo to vědomě dovolili. Dovolení je dáno automaticky na základě podobnosti. Ochranou před těmito manipulacemi zvenčí je tedy snaha dosáhnout co nejvyššího stupně osobní čistoty a svobody od příčinných (přitahujících) programů…, abychom tím odstranili vlastní anténu, automatické klíče a také i důsledky, které to přináší v lidském životě. Je to cesta vyhnutí se nepříznivým, nepříjemným událostem a zážitkům prostřednictvím pochopení a vysvobození sebe sama.
Máme-li v sobě tedy nějaké negativní programy, principy, vzorce…, tyto se stávají příčinou, proč jejich podstatu zkouší někdo na nás zvenčí a také proč je tento pokus vždy úspěšný… Člověk, který je prost těchto záležitostí, na tyto lákadla většinou nereaguje, cítí v nich podvod a lest na dálku nebo přijde na místo, kde je sleva v jeho prospěch, míněná upřímně a co nejvíce bezelstně. Nakoupí jenom to, co potřebuje, dokonce dostane kvalitní zboží, které uleví jeho peněžence a spokojeně, bez tlačících se davů, mačkání, šlapání a ublížení na zdraví odejde domů. Nezažívá stresy, strach, obavu, jestli se i jemu dostane zlevněné zboží nebo nepohodlnost či nepřízeň počasí při několikahodinovém vyčkávání před obchodem.
Veškeré zmíněné nesnáze si člověk způsobuje vlastně sám, aniž by si pořádně, důkladně, plně uvědomil a přiznal obsah sebe sama, který se odráží ve vnějším světě a přitahuje nepříjemnosti. Napohled svoboda nákupu se tak stává popravdě nesvobodou, protože se necháváme ovládat cizími cíli a záměry. Svoboda se stává iluzí, kterou si člověk vyrábí sám a dobrovolně do ní upadá. Stovky, tisíce vládou přijatých nařízení, opatření, zákazů, příkazů, zákonů slouží pouze jejich cíli ovládat, řídit a hlavně manipulovat, čili člověk se den co den stává nesvobodnějším a svázanějším. Daň za svou vlastní aktivní pracovní činnost, za svůj vlastní dům, pozemek i jeho prodej druhému, daň z úroků, za starání se o pejska ve vlastní zahradě, daň za vodu z vlastní studny, za nákup životu potřebných věcí (potravin, oblečení, léků…)… není ničím jiným než obrovskou nesvobodou člověka v této společnosti jako důsledek uchovávání, neřešení a posilování osobní nesvobody vůči sobě samému. Nemoct nechat uveřejnit v novinách a časopisech své názory kvůli nesouhlasu jejich šéfů, poplatných svým chlebodárcům, sledujících cíl udržovat lidi v nevědomosti a ve vlastních moci – a ziskuchtivých manipulacích, je také obrovskou nesvobodou. A nemoct veřejně vystoupit s novodobým názorem na změnu celého přístupu k životu, novou pomůckou, přístrojem či lékem, které by přinesly svobodu, radost, štěstí, Lásku, zdraví… za nízkou cenu bez obavy ze zesměšnění, zostuzení, potupení, ponížení, potrestání a označení jako „nesmysl“ či možná někdy i bez obavy ze zbavení svéprávnosti a umístění v některém zařízení z důvodu nepohodlnosti, umlčení, je politováníhodnou nesvobodou.
Navenek se hlásá svoboda, ale proti její realizaci mnohdy vyjde do boje celý regiment útočníků na obranu manipulativních, mocichtivých jedinců či kartelů…, kteří se snaží nepohodlného zbavit, aby se mohl realizovat ziskový cíl. Svobodou se ohání nejvíce ti, kteří se ji dožadují od druhých místo toho, aby pracovali na vlastní svobodě a dali si ji sami, pak ti, kteří chtějí mít svobodu manipulování s druhými, nejméně však o svobodě přemýšlí ti, kteří si ji nechali vzít a zatlačit se do podřízené role.
Z uvědomění si všech možných souvislostí ohledně nemožnosti udělat něco správného, životu prospěšného, svobodně dýchat a žít vychází jediný závěr – NESVOBODA ŽITÍ A BYTÍ, kam se člověk podívá. Takto popravdě vypadá svobodná demokracie, kterou se dnešní společnost dokonce až chlubí. Nebyla by tak úplně, kdybychom to nedovolili i my sami. Jednou z mnoha stránek dovolení je i obsah naší bytosti, tedy souhrn těch programů, principů, vzorců, názorů, přesvědčení, závislostí, vazeb, pout…, kterými svazujeme především sebe samých. To, co je venku, je odrazem stavu našeho vlastního vědomí, podvědomí…, našeho vztahu k sobě samým. Jakmile máme nesvobodu sami v sobě, vůči sobě a ve vztahu k druhým, dáváme svolení jiným ji vůči nám realizovat, a také je v tom nevědomě posilujeme a podporujeme. Zbytečně si budeme stěžovat na svého šéfa, který nám nepodepsal dovolenou, i když sobě samému si ji dopřál dva týdny, když sami sebe zavíráme v práci, za pracovním stolem, nosíme si ji i domů a o volno jsme měli strach požádat už možná skoro dva roky. Vězníme sebe samých v práci, hrajeme roli nesvobodného člověka, ale od šéfa naopak požadujeme kousek svobody. Nejdříve si ji musíme dát sami sobě, až potom ji můžeme pro sebe žádat od druhého. On reagoval na to, co jsme vyzařovali ze sebe a podle toho i jednal. Když vězníme sami sebe, on zase vězní nás… Dosažení vlastní svobody znamená postupné oslabování, nevyživovaní nesvobody, až jednoho dne bude muset zaniknout. Nedokáže se bez našich vyživovacích energií uživit.
Čím více v sobě propracujeme čistou svobodu, tím více nás postupně druzí nechají na pokoji. Dokonalá vnitřní svoboda přinese i odezvu okolí, projeví se odrazem v okolním světě – světu postupně nebude dovoleno z nás dělat nesvobodné otroky. Jeho energie nesvobody se k nám nebudou dostávat. Dosáhne-li v sobě čistou svobodu 75 lidí ze 100, 5 manipulujících, vládnoucích bude muset časem ustoupit, nebude moci realizovat své plány. Bude-li však svobodných ze 100 lidí jenom 5, 5 manipulátorů se lehce uživí, protože dostanou „zelenou“ a energie 90-ti nesvobodných, kteří se nechají a nechali zatlačit do nesvobody a přinutit se živit je svými energiemi, je budou podporovat a držet. Znamená to, že kdyby se nad 50 procent lidí důkladně vysvobodilo z nesvobody, tvůrci nesvobody by časem museli ustoupit, až se jednoho dne jejich království manipulací zhroutí.
Nesvobodu a svobodu máme ve svých rukou. Začít se zbavovat nesvobody je tedy potřeba nejdříve u sebe přesným pojmenováním programů…, které se svobodou na všech úrovních našeho bytí a ve všech oblastech našeho působení a života jakkoliv souvisí. Tyto je třeba záhy, do nejmenšího zbytku, dostat ze všech svých úrovní, životů a vztahů pryč společně s plným pochopením, poučením, mentálním odpuštěním druhým, sobě i mentální prosbou o odpuštění za své provinění, abychom se mohli naplnit místo toho Bezpodmínečnou Láskou.
Programy nesvobody souvisí s různými oblastmi života: pracovní, vztahové, osobní, rodinné, společenské… Jakmile projevíme zájem je pojmenovat a poznat, vyvstanou nám před očima jako životopis. Výběr z programů:
nesvobodné rozhodování
– nechávám se ovlivňovat názory druhých manipuluji druhými, vnucuji jim své názory a svá rozhodnutí
podléhám názorům druhých, své vlastní potlačuji
– nutím druhé potlačovat své názory a přijmout ty mé nechávám se vtlačit do něčeho a podléhám, podřizuji se
– vtlačuji druhé do něčeho a nutím je podřídit se ponižuji sebe sama, necítím sebehodnotu, cenu sebe sama
– ponižuji druhé, a snižuji jejich hodnotu na veřejnosti
svazuji sebe sama a řídím se pravidly, zákony, příkazy, zákazy, tradicemi, které mě poškozují
– nutím druhé se řídit mými zákony, příkazy, zákazy, které s nimi manipulují
žiji vázanou poslušností k druhým, čímž potlačuji sebe sama
– nutím druhé k poslušnosti, manipuluji s nimi
nechávám se zastrašit a donutit k tomu, co chtějí druzí
– zastrašuji druhé a nutím je vykonat něco dle mého rozhodnutí
strach se za sebe postavit, ozvat a pronést svůj názor, nápad, plán
– svou energií válcuji druhé a nedovoluji jim vyslovit svůj názor, abych si zabezpečil převahu
vymlouvám se na druhé místo toho, abych pochopil sebe sama
– druhé označuji za viníky svého vlastního problému
mínění druhých je pro mě kritériem vlastního sebehodnocení místo toho, abych dokázal ohodnotit sebe sama bez vlivu druhých
– vnucuji druhým svá vlastní kritéria místo toho, abych jim umožnil být sebou samými strach z realizace sebe sama
– zastrašuji druhé, aby mě jejich vlastní seberealizací nepředběhli a neohrozili
ze strachu, dobrovolně nechávám místo sebe mluvit druhé
– mám potřebu mluvit za druhé, abych byl „prvním“, viditelným a předvedl sebe sama
mám strach z vlastního ponížení, potupení, výsměchu a tak se raději stahuji do pozadí
– zesměšňuji druhé, abych získal převahu
nechávám si vnutit cizí plány, které pak realizuji, své vlastní ani netvořím, nesnažím se o to
– nutím druhé plnit mé plány, ty jejich neberu vážně, podceňuji je
odevzdal jsem ze slabosti (energeticky a vnitřním souhlasem) právo rozhodování o mém životě do rukou druhých
– beru druhým právo rozhodování o nich a přisvojuji si ho z titulu moci
nechávám nad sebou zvítězit druhé a přijímám roli poraženého, utíkám z boje
– utlačím, rozmačkám, rozmašíruji druhé za každou cenu, musím být vždy vítěz
závislostí a lpěním na někom mu upírám svobodu
– nechávám se vtáhnout do závislosti druhého a vzít si svobodu
nechávám sebou manipulovat, omezovat se
– manipuluji druhými a omezuji je
nechávám se obelhat, podvést, okrást
– obelhávám, podvádím a okrádám druhé pro svůj prospěch
hraji roli poraženého, potopeného, neschopného
– nutím druhé do role poražených, dávám jim punc neschopných
popírám vlastní dobro, preferuji prospěšnost pro druhého
– řídím se vlastní prospěšností, nikoliv dobrem všech zúčastněných
dovoluji druhým vstupovat do mého života a řídit ho dle jejich představy
– vstupuji druhým do jejich života a snažím se ho řídit dle svého
a další…
Svoboda se stává nahlas proklamovaným heslem, cílem, cestou, avšak mnohdy výsledkem bývá manipulování s druhými, se sebou samým nebo upadnutí do nesvobody (svoboda na principech podmínečné lásky). Splnění svých životních přání si někteří lidé realizují hlavně prostřednictvím donucení druhého – aby je splnil on místo toho, abychom si je velmi snadno splnili sami, jako výsledek vlastní svobody, čistoty a života prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky.
Žijeme v době iluze svobody, ač bychom si přáli, aby tomu tak nebylo. Iluzivně předpokládáme a myslíme si, že můžeme dělat co si jenom zažádáme, společnost nás podpoří, že dokážeme udělat co potřebujeme, protože jsme uvnitř sebe svobodní. Stačí se jenom podívat přes kouzelné oko Pravdy a veškerá iluze se v něm zbarví do hnědo šedého odstínu, přes který možná občas neuvidíme ani sebe samých, jestli máme na sobě modrou či žlutou košili. Budeme-li chtít se přes něj podívat na sebe a svět, závisí od vlastního rozhodnutí, ochoty znát Pravdu a snahy sebe sama vysvobozovat.
Žijeme v době, ve které se stalo zákonem: KDO Z KOHO? KDO VEDE A VLÁDNE? Neosvobodím-li sebe sama, zůstanu uvězněn v otroctví druhých.
„Já skutečně jsem?“ nebo jsem popravdě otrokem, čili za tímto výrokem je skrytý dovětek?
Žiji Bezpodmínečnou Láskou, její Moudrostí a poznáním nebo v podřízení se a v manipulacích?
Přeji všem tolik čiré svobody, kolik si sami zaslouží svým pochopením, poznáním a proměnou sebe samých.
🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍 🤍
ZDROJE LÉČIVÝCH ENERGIÍ
Dospěli jsme do vývojové etapy lidstva, která nám umožňuje poznávání a následné užívání různých metod léčení druhých, včetně poznávání části léčivého energetického potenciálu Prvotního Zdroje Bezpodmínečné Lásky.
Bylo nám nabídnuto přijmout léčivé energie různých stupňů intenzity, vibrací a naložit s nimi nejenom dle svého vědomí, vědění a svědomí, ale i dle předem „někým“ stanovených postupů, metodik a cílů. Automaticky, dychtivě, plně otevřeně a naprosto důvěřivě přijímáme tyto energie, protože přichází z Vesmíru, z vyšších dimenzí, ve kterých se, dle naší zažité představy, žije dokonaleji a na vyšší úrovni. Snažíme se s těmito energiemi pracovat a s jejich pomocí udělat něco užitečného pro své bližní.
Bez jakýchkoliv pochybností věříme, že všechny jsou určeny pro naše blaho a plnými doušky přijímáme Světlo z Vesmíru do svého života. Mnozí se této nabídky velmi aktivně chytili a nadále chytají, snaží se proniknout do tajů energetického léčení druhých a v dobré víře pomoci se vydali a vydávají do světa „konat dobro“ ve prospěch jiných. Silně je tlačí dopředu touha pomáhat druhým, být jim nápomocnými a vykonat to nejlepší pro každého…
Mnozí se snaží praktikovat naučené metody a i postupně bádat a poznávat to, co se nachází za jejich dosud veřejně známými hranicemi. Získané vědění ověřují v praxi a upřímně se těší z výsledků své práce, která přinesla odstranění nemocí a problému druhým lidem. Za činem – výsledkem následující slávu berou jako odměnu, cílem jejich života se stalo motto „za každou cenu pomáhat druhým, dle potřeby se i obětovat pro ně…“
Cílem následujících řádků je dát podnět pro nalezení Pravdy svého srdce a celého bytí pomocí svého vlastního procítění nastíněných informací, prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky (nikoliv svého ega, emocí, agrese, zloby, nenávisti, iluze o sobě či světě…).
Původ léčivých energií trochu jinak
Naše bytí (celé fyzické tělo a jeho další energetické úrovně) je svým původem svázané a navázané na své konkrétní stvořitele, kteří nejsou samotným Prvotním Bezpodmínečně Láskyplným Zdrojem Bytí, s velkou pravděpodobností nemají nejvyšší vibrace. Jsou to, z hlediska jednoho aspektu, vesmírné bytosti a civilizace, které objevily poznání jak tvořit život na planetách a toto poznání aplikovaly i na Zemi. Ne vždy se k tomuto poznání dostaly čistě, prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky, mnohdy bylo toto poznání výsledkem i velké, tvrdé, silné magie, která vydala plody svých vlastních energetických zákonů. Přidaly k nim i energeticko-matematické vzorce a začaly tvořit další život… Čili stávalo se, že se dostaly k poznání manipulativně, předčasně, nerespektujíc přirozený, Bezpodmínečně Láskyplný vývoj svého vědomí, založený na určité úrovni svého pochopení, poznání, Moudrosti a míře svobody od negací či manipulací.
Jiným aspektem tvoření dalších světů jsou bytosti, které se vydaly na cestu tvoření z pokynu Prvotního Zdroje Bezpodmínečné Lásky. Postupně ze zvědavosti hledaly různé možnosti seberealizace, opouštěly principy tvoření Bezpodmínečné Lásky a vkládaly do tvoření to, co jim vyhovovalo, aby prožily nové a nové zkušenosti. Víc a víc se vzdalovaly principům Bezpodmínečné Lásky a tvořily „na svou vlastní pěst“. V jejich prostředcích se časem stále více objevovaly manipulace, které měly zabezpečit naplnění jejich záměrů.
Manipulace a chtění, vzdálení se od Bezpodmínečné Lásky, pak obě skupiny provázejí ve všech dalších tvořivých záměrech, ve kterých se otevřeně či skrytě nižší bytosti stávají v podstatě jejich otroky. Hlídají si tyto vibračně nižší bytosti, aby plnily jejich cíle, plány a aby si je udržely jako energetickou zásobárnu pro své vlastní bytí. Většinou zaobalují své manipulace do krásných, těžce prohlédnutelných frází, myšlenek a nabídek, které nižší bytosti nedokáží rozkódovat. Počítají s jejich omezeností a neschopností prohlédnout Pravdu. Nabízejí jim možnosti pokroku a poznání na bázi manipulací, aby se zachoval základní model jejich civilizace „mít moc, ovládat a řídit“.
Podstatou četných nabídek lidstvu bývá model „zachovat lidi v podřízenosti a v různé míře otroctví“. Mnohé bytosti nepotřebují dát lidstvu nabídku, která mu umožní poznat a pochopit nutnost svobody a odtržení se od nich. Potřebují lidi kvůli energiím i jako vykonavatele jejich určitých plánů. Proto i energie, včetně léčivých energií a modelů léčení, které lidstvu tyto bytosti nabízejí, jsou omezené a hlavně poplatné jim samotným a jejich cílům. Člověk má s těmito stvořitelskými rovinami své vazby a pouta už od počátku svých životů tady na Zemi, a tak se při hledání léčivých energií ve Vesmíru, v touze léčit druhé, na ně automaticky, přednostně napojuje.
Začne-li léčit bez procítění, poznání, identifikování a pečlivého výběru zdroje svých léčivých energií, nejčastěji užívá léčivou energii ze zmíněného zdroje, který nemusí být, a pravděpodobně ani není, stoprocentně Bezpodmínečně Láskyplný. Časem, dalším hledáním zdrojů léčivých energií se může nevědomě, neuvědoměně napojit na zdroje, kterých základem je magie či jiná manipulace s druhými. Užívá léčivé energie z těchto zdrojů bez pochopení důsledků jak pro sebe, tak i pro léčené lidi. Napojuje sebe i nemocné na tyto egregory, kterým musí jak on, tak i léčený zaplatit za dar vyléčení svou energií. Přes nově vytvořené vazby a kanály jsou pak obě strany poplatné egregorům.
Dalším zdrojem léčivých energií jsou různé vesmírné bytosti. Člověk se v obrovské důvěře na ně obrací s prosbou o své propojení na jejich léčivé energie, kterými by mohl léčit lidi ve svém okolí, aniž by si předem ověřil jejich dokonalost, správnost, čistotu od jakýchkoliv manipulací, jejich stoprocentní Bezpodmínečnou Lásku. Neomezeně je užívá ve své praxi bez pochopení možných důsledků – vazeb, pout, napojení – pro obě strany. Pokud se k lidstvu dostávají i Pravé léčebné metody z Prvotního Bezpodmínečně Láskyplného Zdroje, bývají velmi často, z důvodů lidských nevyčištěných a nezpracovaných vazeb na manipulátorské bytosti či stvořitele, zmanipulované, překroucené a pozměněné, aby se lidé nedozvěděli osvobozující Pravdu a aby zůstali zamotaní v manipulacích a sítích svých vládců (těch, kteří je prostřednictvím vazeb ovládají). V těchto čistých metodách a energiích bývají pozměněné napohled maličkosti (odebraná či přidaná slova), ale tyto maličkosti místo Bezpodmínečně Láskyplné svobody znamenají vytváření si nových vazeb, pout a poplatnosti k někomu, kdo je záměrně pozměnil. Člověk už málokdy v opojení, euforii, radosti tyto maličkosti vycítí, rozpozná, pochopí, aby je mohl odstranit a metodu užívat naprosto čistě. Z dobře míněného se stane závazek, pouto, vazba… Navenek, pouhým zrakem, to není viditelné, ale nacítěním se třeba prostřednictvím Bezpodmínečné Lásky na tuto skutečnost – možnou zrádnost, vnitřním zrakem či cítěním svého Láskyplného srdce je možné tyto záludnosti vnímat a rozpoznat, je možné vždy dohledat zdroj léčivých energií a vycítit jeho kvalitu či Bezpodmínečně Láskyplnou svobodu.
Žel, někdy nepřistupujeme k Láskyplnému procítění srdcem různých léčebných metod a nezjišťujeme jejich pravost, Bezpodmínečnou Láskyplnost, jejich čistotu Prvotního Zdroje Bezpodmínečné Lásky. Naopak, necháváme se podnítit a často podprahovým příkazem pobídnout jim euforicky, emotivně podlehnout, skáčeme a výskáme, necháváme se strhnout, oslavujeme jejich příchod a přijímáme je. Potlačujeme své zdravé, svědomité prověřování prostřednictvím třeba Bezpodmínečné Lásky a dovolujeme se nechat dostrkat k bezvýhradnému, automatickému důvěřování. Necháváme se odradit od prociťování možné skryté manipulace a krásná, vzletná, lákavá slova či nabídku možností iluzivně považujeme za pravdivou a čistou.
Napohled vše vypadá nádherně, ale pod slupkou duchovnosti se mnohdy nachází našemu zraku ledacos skryté (hlavně nepříjemné a podmínečné). Láskyplné, nemanipulativní dobro vykonáme tehdy, jsme-li čistě propojeni s Bezpodmínečnou Láskou v sobě a Jejím Prvotním Zdrojem, dokážeme-li se vyhnout i sebemenší, skryté manipulaci s druhým člověkem. To předpokládá naprosté vysvobození sebe od svých stvořitelů a všech vazeb jak s nimi, tak i s dalšími bytostmi, se kterými jsme jakýmkoliv způsobem svázaní, neřku-li od všech forem manipulací se sebou a s druhými.
Je velmi prospěšné vyciťovat Bezpodmínečně Láskyplným srdcem jakoukoliv vlastní aktivitu vzhledem k vesmírným bytostem, jakékoliv přijímání jejich nabídek a také jakékoliv protknutí a naplnění sebe samých jejich energií a Světlem, protože i za módně uznávaným trendem všeobecné „energie Světla“ můžou energeticky stát různé manipulativní vesmírné bytosti, entity, které nás lstivě chtějí dostat do vazalského energetického vztahu vůči sobě a do podřízenosti s cílem řídit náš život.
Možná je nutné vzít i v potaz podstatu energie entity Satana, ke kterému je často připojovaný přídomek – Světlo, nebo podstatu entity (egregoru) Boha Světla, který je odpadlíkem od Prvotního Zdroje Bezpodmínečné Lásky, abychom se zbytečně nezamotávali do jejich manipulativních energií. Je všeobecně známé, že Bůh Světla se snaží převzít moc na Zemi a získat pro sebe co nejvíce lidí a jejich energií. Dostal od Všemohoucího Boha šanci naplnit svůj plán, pokud se mu podaří přesvědčit pro něj lidi, bytosti. Vyhlásil vůči Všemohoucímu Bohu boj, kterým chce dokázat svou sílu a moc…
Je na každém z nás, jestli se k tomuto boji připojíme a dáme svým „hlasem“ Bohu Světla šanci zvítězit, jestli se budeme podílet, zúčastňovat na boji duální reality nebo se vědomě, prací na sobě, přirozeně přesuneme do dimenze Bezpodmínečné Lásky. Už samotný boj o moc a vládu nesvědčí o Bezpodmínečné Láskyplnosti Boha Světla, protože Bezpodmínečná Láska boj nepotřebuje a neprovozuje. Buď je přítomna, přijata v bytí na žádost všeho živého nebo není… Výsledky či důsledky obojího jsou znatelné.
Nebylo by však od věci si prověřit energii a stoprocentní Bezpodmínečnou Láskyplnost i Boha Slunce, Všemohoucího Boha, bytostí centrálního Slunce a dalších… Vesmírných zdrojů Světla může být vícero, ale ne každé je bezpečné, stoprocentně Bezpodmínečně Láskyplné, prosté jakékoliv manipulace. Navíc nemusíme okamžitě prohlédnout, se kterým zdrojem máme vazby, pouta a vzájemnou minulost. Bezpodmínečná Láska nás však dokáže časem stále více ochránit a upozornit na nepotřebnou vazbu, pouto, euforii či lest.
Na bezhlavost a neprověřování toho co přijímáme a co konáme, i přílišnou důvěru, můžeme hodně doplatit, hlavně ztrátou své svobody a následným energetickým otroctvím. Budeme-li v tomto neznale, nechtíc nic vidět, slyšet a prociťovat, pokračovat, přesvědčovat jiné lidi, aby to dělali stejně, protože jedině tato cesta je nejsprávnější, osobně dělat s naším společným prostorem na Zemi proměny v duchu energií těchto bytostí či sil, aniž bychom si je prověřili, v iluzivní domněnce správnosti, můžeme jednoho dne eventuálně dojít ke stavu, že naši Zemi nevědomě vydáme do rukou těch, kteří s námi následně „zatočí“, ačkoli se předtím chovali sladce jako medík. Bez diskuze se staneme spoluodpovědnými za další, několika tisícileté, budoucí otroctví lidstva, které jsme dopustili svou nevědomostí a neochotou prohlédnout cizí manipulaci včas, než se z této iluze vzpamatujeme a podnikneme adekvátní opatření směrem ke svobodě.
Vše je v našich rukách právě teď, když se formuje nová kvalita budoucnosti a napravit možné škody je ještě stále čas…
Léčivé energie z egregorů
Některé egregory na naší planetě si vytváříme my sami – samotní lidé, ale jsou i egregory, které vytvořily mimozemské civilizace, aby si zabezpečily dostatečnou kontrolu nad lidstvem dle svých zájmů. V hierarchii jejich vedení jsou na nejvyšších postech mimozemské bytosti, které udržují jejich existenci, systém a určují pravidla a zákonitosti jejich fungování. Tyto egregory, v rámci tohoto tématu, nabízí i léčivé energie a metody, které umožňují lidem dělat tzv. zázraky – úspěšná vyléčení, odstraňování nemocí, zhmotňování energií či jiné rarity… Dávají léčitelům dary, prostřednictvím kterých se mnohdy stávají výjimečnými, uznávanými, slavnými, čímž často podporují nárůst jejich ega, výjimečnosti, posléze i nadřazenosti a jejich následné nevědomé zavázanosti a svázanosti s nimi.
Člověk, jak dobře víme, se rád nechá „pošimrat na patě“ a chlácholit tím, jak je dobrý a schopný. Tyto dary a možnosti nebývají obecně zdarma. Jsou přísně podmíněné nutností platby hlavně svou životní energií. Pošimráním ega přes slávu si egregory k sobě pevně připoutávají i léčitele a ještě více je zavazují dalšími možnostmi a dary. Často i životní hojnost vychází z egregoru (musí se za ní zaplatit), nikoliv z Prvotního Zdroje Bezpodmínečné Lásky. Přijímáním od zpoplatňujícího egregoru se svázanost a poplatnost člověka s ním zvyšuje skoro každým dnem jeho života, nestačí ani platit za vše, co dostává. Energeticky se zadlužuje směrem do své budoucnosti a v příštích životech se rodí jako mnoho procentní energetický vazal a otrok, který se nedokáže jenom tak odpoutat a žít svobodně sám za sebe v rámci celého společenství.
Léčivé energie a možnosti velmi často pochází od egregorů, na které se člověk naváže. Tyto ho však časem energeticky pohltí (včetně jeho vlastní identity) a převálcují svou vlastní identitou, zákony a záměry tak, že ztratí svou vlastní, původní. Ani neví jak a přestane být samým sebou. Prospěšnějším zdrojem léčivé energie je Prvotní Zdroj Bezpodmínečné Lásky a samotná Bezpodmínečná Láska v nás samých. Jakmile si je člověk úrovní svého duchovního vědomí, vědění a pochopení zaslouží, odstraní ze svého života veškeré formy manipulace, osvobodí sebe sama co nejvíce od negativního nákladu a vytáhne, vysvobodí ze svého nitra původní schopnosti léčit, dostane je darem k užití bez jakéhokoliv nároku na platbu. Je to bezúplatný dar, který si člověk svým snažením zasloužil. Není vynucený, vydupaný rozhodnutím, že právě teď se naučíme léčit na kurzu a právě od této chvíle budeme léčit, protože to tak chceme. Při těchto rozumových lidských touhách, kterých realizaci si vynucujeme od Vesmíru, se obyčejně napojíme na léčivé síly egregoru nebo některý vesmírný zdroj, který si za ně nechá zaplatit. „Tady máš rychlý dar, rády ti ho dáme, ale zaplať…“
Možná takhle to funguje i se splněním našich přání, které vysíláme Vesmírnému objednávkovému servisu, od kterého očekáváme co nejrychlejší naplnění. Kdybychom tato přání poslali Bezpodmínečné Lásce s tím, že když nastane správný čas jejich vyplnění, po naší zásluze a adekvátním pochopení, ať přijdou, nebo pokud nejsou naším vysokým dobrem ať raději nepřijdou, byli bychom možná svobodnější a také spokojenější, šťastnější a zdravější. Léčivé energie, které jsme si zasloužili a bezúplatně dostali za své vyšší vědomí a pochopení, mají „cenu zlata“, jsou mnohem účinnější a silnější než ty druhé. Zároveň posouvají léčeného na vyšší stupínek duchovního uvědomění, který je mezistupněm k jeho vlastní duchovní znalosti a vědomosti. Je třeba však dát velmi velký pozor, abychom léčenému nevzali poučení a pochopení. Je-li léčebný proces spojený s tímto pochopením, lépe řečeno následující po důkladném pochopení a poznání, může být účinným doplňkem celého procesu pomoci. Je-li však zaměňován za pochopení, poučení a poznání Moudrosti (využíván jako jediný, bez následného pochopení), je iluzivním.
Pravým zázrakem není odebrat člověku nemoc, ale naučit ho jak si sám nemoc vyléčí, jak má pochopit její příčiny a podstatu. Zázrakem není udělat něco co druhý nedokáže, ale dopomoci mu, aby to dokázal udělat sám pro sebe. To má nejvyšší cenu a hodnotu. Jedině tak dokážeme změnit svět kolem.
Upřednostňováním svých zázraků a jejich stavěním na piedestal, se k lepšímu světu hned tak nedopracujeme. Život sám je zázrakem a každý by ho měl umět udržovat, zvyšovat jeho kvalitu a vibrace… Svět nezmění pár jednotlivců, na kterých bude závislý velký počet lidí, neschopných samostatně udělat správné věci, ale zvyšující se a narůstající počet těch, kteří to dokážou sami za sebe a pro sebe a společně vytvoří jednotnou (pravou) hodnotu.
Můžeme si tedy svobodně vybrat, kterým směrem je nám milejší se vydat, cestou svobody, bez vazeb v egregorech či nesvobody…, poplatností egregorům…
Ještě jedna myšlenka – Přes otrocky zavázaného léčitele si pravděpodobně zabezpečují určité vesmírné bytosti moc nad ostatními lidmi na Zemi. Člověk, který je vyléčený – zbavený nemoci, aniž by k tomu jakkoliv přispěl svou vlastní aktivitou, svým vlastním poznáním a pochopením proč byl nemocný, uvědoměním si jaká životní chyba či princip přivodila jeho nemoc, jak se provinil vůči druhým, dostává bezpracné vyléčení jako závazek splatit egregoru milost, které se mu dostalo. Dostal dar, aniž by naplnil pravidlo Lásky – pochopit, poznat a odstranit chybu, které se dopustil, pro kterou je nemocný. Přijetím vyléčení bez svého úsilí se navázal na egregor, který si svou platbu vybere. V bezpracném vyléčení bývá však neštěstím to, že nemoc se pouze (nepochopením a neodstraněním jejich příčin) odstěhuje do jemných těl člověka, kde vyčká času, aby opět zesílila a zmanifestovala se do fyzické roviny. Pouze ta nemoc, které psychické, mentální, emocionální, energetické a duchovní příčiny byly odstraněny, musí odejít pryč bez možnosti přežívání a návratu. Jinak se vrátí zpět v tomto či některém budoucím životě…
Nemoc
Není určena pro trápení, bolest a utrpení člověka, nýbrž má, z hlediska pravidel Bezpodmínečné Lásky, důležitý úkol. Tento nám není neznámý. Velmi dobře víme, že jejím cílem je člověka upozornit na chyby, kterých se dopouští ve svém životě nebo dopustil ve svých minulých životech. Je výsledkem nesprávného pohledu na život a okolní svět, nesprávných životních přesvědčení, myšlenek, činů a důsledkem přítomnosti celého negativního obsahu své bytosti. Pokud člověk neposlouchá jemná upozornění na životní chyby, tak nezbývá nic jiného, než že se negativní energie materializují do fyzické podoby. Je to poslední, nejsilnější a nejvýraznější upozornění. Není-li vyslechnuté, musí přijít propad (do nemoci) nebo konec – smrt.
Bezpodmínečná Láska nedovolí bytosti dělat chyby do nekonečna, protože zpravidla člověk výrazně ubližuje nejenom sobě, ale i druhým, čímž narušuje evoluční vývoj bytí, který nesmí být zastavený. Jakmile celé lidstvo velmi výrazně naruší bytí ve Vesmíru, dojde k jeho eliminaci, aby další, nový vývoj mohl pokračovat. Kolikrát už bylo v historii Země celé lidstvo eliminováno? A proč?…
Cílem nemoci a veškerých nesnází je tedy poučit jedince. Tento by měl vlastním úsilím pochopit své chyby, omyly, ubližování druhým lidem a maření Bezpodmínečně Láskyplné evoluce veškerého Bytí. Nemocí je veden k pochopení, poznání a prociťování Bezpodmínečné Lásky, která je základem a hybnou sílou veškerého daného Bytí. Módou se však v poslední době, bez hlubšího procítění, uvažování a prověřování, stalo brát druhým lidem poučení a v neposlední míře i nemoci. Matky, rodiče berou svým dětem jejich poučení na sebe z lásky, která se však nemůže nazvat Bezpodmínečnou. Bezpodmínečnou by bylo je nechat poučit se na vlastní kůži s důkladným vysvětlením a poučením. Skutečností však bývá, že řeší, vyřizují, konají za děti, aby se jim náhodou něco nestalo. Vychovávají z dětí nesamostatné jedince, které jednoho dne propadnou díky vlastní neschopnosti. Poučení se dnes často řeší i náhradními prostředky – léky, dudlíkem, sladkostí, darem, množstvím darů i zastrašováním a vyhrožováním, aby byl člověk zticha.
Nemoc je poučením pro nemocného, ale také i pro toho, kdo pomáhá. Co více pomáhající člověk řeší? Správnou, bezdůsledkovou pomoc druhému, nebo neochotu pomoci sobě samému? Co když někdy raději pomáhá druhému, než by pomohl sobě samému? Co když mnohdy nechce pohlédnout na své vlastní problémy i jejich příčiny a raději se orientuje na druhého? Co když se velkou mírou pomoci druhému podvědomě snaží zbavit staré viny a karmické zátěže? Co když se pomocí druhému snaží hlavně dosáhnout vlastního odpuštění a milosti?
Je si plně jist, že pomoc, kterou nabízí, je Bezpodmínečně Láskyplná a pomáhá druhému pochopit, poznat, zmoudřet a změnit? Pokud ano (pomoc je Bezpodmínečně Láskyplná), je na správné cestě změnit sebe sama a přispět ke změně naší Země, pokud ne, (pomoc je podmínečná), pomáhá často z neuvědoměné zištnosti a jenom částečně. Dokáže druhému pomoci pouze z úrovně vlastního pochopení. Své vlastní problémy radou druhému nepřeskočí. Poradí omezeně a ohraničeně.
Jenom čistý a svobodný člověk, z nadhledu, plný Bezpodmínečné Lásky, dokáže správně a adekvátně pomoci.