ZřídloMysl

„Lidé vlastně vůbec nemyslí: pouze si myslí, že myslí.“
— Mark Twain, Dopisy z planety Země

DOBROVOLNÉ ŠÍLENSTVÍ

Neexistuje nic šílenějšího, nežli bezmyšlenkovité opakování převzatých myšlenek – aniž by jedinec zkoumal Mysl samotnou. Mnozí slepě věří ve Velká Jména či Vznešené Myšlenky a zároveň MYSL jako by přitom nebyla vůbec podstatná. To je jako věřit, že Tvořené předchází Tvořícímu: i kdybyste věřili v Superboha nebo v Supermyšlenku, děje se to vzhůru nohama. A je-li něco naruby, neudrží se to pohromadě a přežije to tím pádem pouze v dualitě.

Materialisté Mysl ztotožňují s Rozumem a podle spiritualistů je Mysl „nízká“.

Mysl ale zahrnuje i Fantazii, přičemž toho nelogického (v porovnání s logickým Rozumem) je více jak 99 %. Materialisté jsou tedy šílení nejen kvůli víře ve Hmotu/Náhodu a smrtelnost jedince.

Věčnost

Je otázka, kdo je šílenější. Zda materialisté nebo spiritualisté. Podle těch takzvaně „duchovních“, zbožných či věřících jsou „vysoké“ (božské) Láska, Duch, Světlo či Vědomí, ale (prý) pozor na Mysl.

Co to má jako znamenat?

Nemyslící Láska, nemyslící Duch, nemyslící Světlo ani nemyslící Vědomí nic nestvoří. A to ani v nehmotné rovině.

Lidé papouškují výrazy jako Bůh, Prvotní Zdroj, Stvořitel, duchovní Světlo a podobně – ale jakmile se pokusíte o rozumný dialog a začnete objektivně, inteligentně argumentovat (kritizovat), nejen že nejsou schopní se konstruktivně zapojit, dokonce začnou lhát, předstírat a manipulovat, a to i přesto, že je jejich pocity varují: „něco je špatně“.

Bez existence Mysli by žádný Bůh – Zdroj – Stvořitel – Světlo neexistoval. Neboť jsou to jen MYŠLENKY.

Myšlenka povýšená nad Mysl tvoří EGREGOR. Egregor má charakter hierarchické, úlové Mysli – nebo spíš Antimysli.

Zřídelní Mysl funguje v mnohém zcela opačně a hlavně úplně jinak (v kontextu výrazu Stvořitel jde o Stvořitelku). To je vysvětleno zde:

Nejprve je 0-Klid-Uvnitř-Vypnuto/Zhasnuto (TEMNOTA)-CIT (dostředivost)-Mysl-Hyperprostor (LUNA, PRAMATKA), až následně, jako neprojevený nebo projevený potenciál, 1-Pohyb-Vně-Zapnuto/Rozsvíceno (SVĚTLO)-VŮLE (odstředivost)-Myšlenka-Časoprostor (SLUNCE, PRAOTEC).

Z vysvětlení je rovněž patrné, že Láska je primárně souvztažná s Temnotou a vyplývají z toho další věci, na poli takzvaného „světelného duchovna“ vnímané buďto zcela špatně nebo úplně naopak.

ZŘÍDELNÍ MYSL neboli ZŘÍDLOMYSL

Existují jisté samovyplývající zákonitosti:

pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu (ať už jeho započetí nebo přerušení/ukončení) neboli vědomou Inteligenci – inteligentní Vědomí
Nic si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí
Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné)

Zřídelní Mysl/Astrál (Hyperprostor) reflektuje sebe sama směrem dovnitř jako Cit (Srdce) a dohromady duchovní energii/Éterično (vlnění), a zároveň směrem ven jako Myšlenku/Fantazii a dále Paměť (Knihovnu), případně nějakou formu či Tělo – fyzickou hmotu (částice).

To lze dohromady chápat jako Praduši, Magickou inteligenci nebo étericko-astrálně-fyzickou Knihovnu.

Jedná se o absolutní VŠEJÁ (VŠEMY) a celé to má charakter nekonečné Plochy a Víru v jednom, což se v zaměřeném smyslu projevuje jako HVĚZDA.

Latentně zaměřené to lze vnímat jako „Mrakohvězdno“.

„Všude a nikde“ Prahvězda, fantastická singularita Vědomí, má charakter MĚSÍCE – VŠEŽENY (viz paralela Nula – Luna – Lůno). Aktivním faktorem je VNITŘNÍ SLUNCE, čemuž může odpovídat jak ženský/mateřský, tak mužský/otcovský typ inteligence VšeJá/VšeMy. Na to (a související „páteřní informace“) je napojený původní čakrální systém a v klidné, přirozeně vyvážené, neutrální rovině s tím lze komunikovat prostřednictvím Dechu, Vůle, Víry, Představivosti a prostřednictvím HADÍ SÍLY.

Lidem zřídelní Myšlení (kdy se vychází z Ničeho a přemýšlí o Všem) absolutně nic neříká.

Základní pravdou zřídelního Myšlení je, že fenomény jako Láska, Vůle, Rozum či Fantazie jsou vlastnostmi zřídelní Mysli (toho, co nijak nevzniká ani nezaniká) – všechny najednou.

Výslednou magickou energii či inteligenci ZřídloMysli lze charakterizovat jako KnihaJá.

Zkoumáme-li to opravdu důkladně, ve skutečnosti Láska je pouze polovinou života Mysli. Kvantitativním ekvivalentem Lásky/Existence (jako nejzazší kvality) je Zlo/Neexistence. Kdo/co si může bez následků dělat, co chce? Souvisí to přímo s Absolutnem, s potenciálem všemožnosti (obavy jsou liché; je to neprojevené).

Životem Mysli, tedy té zřídelní, jsou Láska/Existence a Zlo/Neexistence v jednom. To se vzájemně zrcadlí jako zřídelní TEMNOTA (kterou Láska ROZSVĚCUJE, zatímco Zlo funguje podobně jako komiks, něco dvourozměrného, co samo o sobě nemá žádnou vůli).

KNIHOSVĚT — KNIHOBYTOST

Vše, co existuje, jsou neprojevená a projevená myšlenková pole („knihy“). Konkrétně prázdné, pocitové, obrazové, paměťové, energetické a fyzické myšlenky. Prázdná energetická myšlenka například může tvořit mrak, zatímco pocitově-paměťová myšlenková esence může fungovat jako intuice.

Esence, vrstvy a struktury myšlenkových polí (živlů) se organizují buďto podle principu „jedno uvnitř/vedle druhého“ nebo podle principu „jedno proti druhému“ (nebo obojí).

První princip funguje jako KREATRIX a používá druhý princip jako HRU (vše bezpodmínečně podléhá Lásce, i když si to mnozí vysvětlují dost naivně). Systém má levotočivou prioritu a analogový základ (přednostní plynulý pohyb zprava doleva, od citu a představivosti k rozumu a paměti).

Druhý princip funguje jako MATRIX a parazituje na prvním, jeho podstatou je BOJ (strach). Systém má pravotočivou prioritu a diskrétní/digitální základ (přednostní nespojitý pohyb zleva doprava, od stínových emocí, nerozumu a paměti/programu víry k tomu druhému, pokud vůbec).